Tagged: vláda

Babiš je fér. Víc, než si myslíte.


Takže novým mistrem financí se po všech rituálních tanečcích nakonec opravdu stal velkopodnikatel Andrej Babiš. Už od prvních spekulací o jeho nominaci se objevují úvahy, že to není fér, že to je nepřijatelné propojování politiky s podnikáním a že tím jeho firma Agrofert získává výhodu proti firmám, které své ministry nemají. Ale opravdu to není fér? Tak se zkuste zamyslet nad tím, jak se nazývá společenský systém, v němž žijeme, a proč se mu tak říká. Kapitalismu se totiž neříká kapitalismus pro nic za nic. Říká se mu tak proto, že primárním nositelem moci jsou v něm kapitalisté. Ani politici, ani občané, ale velcí systémoví vlastníci, jako je právě Andrej Babiš. Veškerá politika je jen maska, která má kapitalismu dodat zdání demokracie a zastřít pravý stav věcí a učinit ho pro objekty moci (tj. pro občany) líbivější a snesitelnější. Chcete důkaz? Tak se podívejte na všechny ty mezinárodní smlouvy o ochraně investic, dohody o volném obchodu, ochotu, s jakou politici ex post legalizují překročení zákona, jichž se podnikatelé dopouštějí, a vůbec vstřícnost, s jakou politici umetají podnikatelům cestičku a odstraňují jim z cesty občany, lidská a sociální práva a veřejné zájmy. Teď prostě jenom vypadne jeden mezičlánek a jistý kapitalista bude vládnout přímo. To je víc fér, než by bylo leckomu milo.

Ochotníci na svá místa


Už už to vypadalo, že budeme mít skutečnou vládu odborníků, přinejmenším někteří designovaní ministři mluvili velmi rozumně a vypadali velmi nadějně, ale podle všeho to opět skončí u vlády ochotníků – mužů ochotných to vzít. Chce to sice svým způsobem odvahu, postavit se politické galerce, které se pranic nelíbí, jak jí utíkají koryta a eroduje její monopol na moc (jak jsem již psal, prezidentský systém, ve kterém by vedla jasná hranice mezi mocí zákonodárnou a výkonnou, kterou dnešní „ústavní zvyklosti“ stírají, by nám mohl prospět), ale odvaha odborníka nedělá. Zjevná afinita k průmyslu, kterou se řada ministrů vyznačuje, by vzhledem k tomu, že ČR je průmyslová země, ještě nemusela být na škodu (pořád lepší, než afinita k lichvářům, tunelářům a spekulantům); pokud to ovšem nebude afinita k jednomu konkrétnímu průmyslovníkovi panu Chrenkovi.

Největší pochybnosti ovšem budí nový ministr financí, který je jako neúspěšný kandidát na prezidenta eminentní politik, na rozdíl od všech těch manažerů se žádnou odborností pochlubit nemůže („zázračné“ splacení dlouho nesplácených dluhů z předvolební kampaně se počítat nedá, ministr financí má vybírat daně, a ne doufat) a evidentně je velmi na štíru s důvěrou veřejnosti. S panem Fisherem na financích se prostě vláda odborníků mění ve vládu ochotníků, lidí ochotných podpořit prezidenta Zemana, ochotných přijmout funkci, ochotných riskovat politickou kariéru (i když tu by přece odborník mít neměl, že?) a ochotných nechat na sebe plivat média.

Přejme sobě i vládě, aby odbornost zvítězila nad ochotou a ministři nespoutaní loajalitou ke stranickým sekretariátům dokázali spravit, co politici pokazili. Naděje přece umírá poslední, přestože je evidentní, že politici, kterým hrozí fatální blamáž, udělají vše proto, aby Rusnok & his boys neuspěli. A dlužno dodat, že s Fisherem na financích a Pecinou na vnitru jim to Rusnok zbytečně usnadňuje.

Přiznání je přitěžující okolnost


Šlachta s Ištvanem možná nejsou úplně nejlepší policajt a návladní, ale karbaníci jsou excelentní, soudě alespoň podle toho, že dokázali takovou partu protřelých šíbrů, jakou je ODS, donutit hrát s otevřenými kartami. Ledva se Damoklův meč trestního stíhání blýskl nad hlavou budoucího bývalého premiéra Nečase, zalehla ODS na matrace, a že Nečase nevydá, protože: „Toto není korupční jednání a takovým způsobem bych se já sám i všichni mí kolegové posléze chovali.  Udílení pozic ve veřejné sféře považujeme za legitimní součást politického rozdělení moci.“

Takže díky, pánové, už víme všichni přesně, na čem jsme, už není pochyb o tom, že politici považují korupci nejenom za normální, ale přímo za fundamentální princip demokracie (té naší specifické podobně, jako je specifický náš trh). Tohle je něco, na co bychom rozhodně neměli přistoupit, i za cenu rizika náběhu na „policejní stát“, protože potom by korupcí nebylo už nikdy nic. Každou dohodu by bylo lze označit za Nečasovský „deal“ a vyjmout ji tak z možnosti soudního přezkumu, každý úplatek by byl jen obchod a každý zločin by bylo lze legitimovat prohlášením za politické rozhodnutí. Pokud tohle přiznání neocení soudce, voliči by měli zcela určitě.

Rozejděte se, neshlukujte se


Když včera vypuklo to velké zatýkání (pro případ, že by tento text četl někdo s odstupem času, dodávám na vysvětlenou, že policie zatýkala přímo na Úřadu vlády nejbližší spolupracovníky premiéra pro podezření z korupce a zneužívání pravomocí), sledoval jsem se sympatiemi tu spontánní škodolibou radost veřejnosti smíšenou s nadějí (jak se později ukáže, naivní), že už to prasklo, že už se policie nebojí a že už bude líp. Sledoval, ale neúčastnil se, protože vrozená skepse mi velela ještě počkat.

Celý příspěvek

V ponížené úctě vaše oddaná kolonie


Cituji z dnešní zprávy E15 Temelín levné F-16. Češi nabízejí Američanům obchod:

ministerstvu obrany záleží na tom, zda si Westinghouse, který soutěží o dostavbu dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín, výrazně posílí pozici tím, že vláda USA nabídne výhodný pronájem či prodej stíhaček

Nečasův kabinet snaží vyvážit nabídku ruského konsorcia MIR.1200 na širokou spolupráci s českými firmami

Podle některých vládních zdrojů dokonce nelze vyloučit ani to, že dohoda s Američany o poskytnutí F-16 by mohla být náplastí za zrušení tendru na dostavbu temelínské elektrárny, o němž se v poslední době spekuluje.

Jinými slovy, vládě Petra Nečase leží zájmy USA na srdci více, než zájmy České republiky. Vládě je jedno, co je pro republiku vhodné a výhodné, důležitější pro ni je, aby na tom USA vydělaly. Aby na nás vydělaly. Hlavně, aby to byli Američané, ať nás to stojí, co to stojí. Výhodnější nabídka Rusů nebo Švédů musí být eliminována, nebo prostě zazděna. Vítěz tendru je předem jasný. S takovou nám už Švédové neprodají ani masové kuličky pro IKEU.

Já nic, já premiér


Netřeba dvou deci, aby se v Česku děli věci. Tak například premiér (sic!) Nečas se dnes při interpelacích nechal slyšet, že smlouva o sKartách byla dojednána proti vůli vlády. Kdo ji tedy dojednal? Vrátný na Správně státních hmotných rezerv, nebo stará Blažková? Protože žádné ministerstvo to být nemohlo, jelikož ministerstva jsou součástí vlády. Jenže Česká spořitelna není žádná garážovka, ta by asi všimla, že jedná se starou Blažkovou, a ne s ministrem. Takže nakonec přece ministr? Takže to nebylo proti vůli vlády a Nečas lže? Takže to bylo „jen“ proti vůli premiéra Nečase? Jak je v tom případě možné, že smlouva byla zkonzumována a nikde žádná žaloba, žádná rekonstrukce vlády, žádné bouchnutí od stolu, které by se od premiéra, kterého podrazili jeho vlastní ministři, dalo čekat? Jenže ono nic, pohoda, jazz, škrtformační selanka. To je Nečas tak slabý, nebo tak laxní? Nebo tak politicky perverzní? Anebo že by byl pan premiér jenom dekorace vedle někoho, kdo zemi skutečně řídí? Je to smutný pohled na premiéra, který si troufá na staré, nemocné a sociálně slabé, ale vlastní ministry si do latě srovnat neumí.

Trafikanti na svá místa


Vláda Petra Nečase opět prošla rekonstrukcí. To je taková zdvořilostní formulace, protože vláda Petra Nečase prochází rekonstrukcemi permanentně, přičemž z nich vychází po stránce morální i kompetenční zcela nedotčena. Aby tak ne, když to jsou všechno rekonstrukce udržovací, jejichž cílem je jedině, aby se vláda nerozpadla a na jejím místě náhodou nevzniklo něco užitečného, co bude v ideálním případě fungovat, nebo to alespoň nebude překážet a škodit. Ani ta poslední šaráda-rošáda typu škatulka, hejbejte se, není výjimkou.  Zase budeme mít nové ministry, nebo snad staré ministry na nových místech, nebo staré tváře na nových místech, nebo tak něco, ale ono na tom vlastně vůbec nezáleží, protože vzhledem hlavnímu cíli veškerého snažení vlády, kterým není efektivní správa věcí veřejných, ale udržení se u koryt, je nakonec úplně jedno, který trafikant zrovna sedí na které židli. Premiér Nečas opět zručně „vytrejdoval“ ministerské sesle za pár týdnů či měsíců tunelování, rozkrádání a kapsování se navíc, a to je to hlavní, oč tu běží. Kompetence, kvalifikace, odborná a manažerská zdatnost, schopnost a ochota pracovat pro veřejný zájem jsou ve světle tak vznešeného cíle, jakým je pravice u moci, zcela podružné.

Nečasova vláda – zázrak moderní politické fyziky


Těleso může být buď v poloze stabilní, nebo labilní, popřípadě rovnovážně, ale aby bylo zároveň extrémně labilní i superstabilní? A přece takové paradoxní těleso existuje – vláda Petra Nečase. Po odchodu ministra obrany Vondy (ne, není ho škoda, škoda je akorát dobrého člověka) zůstali z původní sestavy jen faktický premiér Kalousek, formální premiér Nečas, maskot Schwarzenberg, poslušný Heger a nenápadný Jankovský.

Celý příspěvek

Hoši, děkujeme!


Děkujeme všem zodpovědným, slušným a pilným pravicovým poslancům, že podpořili zvýšení daní (to je velmi pravicové, pokud se jedná o daně nepřímé) a prodloužili agónii vlády, která tak může dusit hospodářství, ponižovat občany a krást ještě o pár měsíců déle. Děkujeme vládě, že nás za cenu naší vlastní budoucnosti ochrání před „komunismem“, čili před placením daní bohatými, potíráním korupce, právním státem a elementární sociální spravedlností. A ze srdce protikorupční vládě, jak se sama nazvala, přejeme, že přežila jedině díky hlasu za korupci odsouzeného poslance. Zkrátka a dobře oceňujeme, že vláda nehledala důvody, proč neklesnout ještě hlouběji do politického marasmu, nenechala se zmást zlými větičkami o morálce, odpovědnosti a politické kultuře, ale našla způsoby, jak se udržet u moci a u koryt a dotáhnout tak své asociálně inženýrské reformy ještě alespoň o kousek dál a rozkrást ještě alespoň něco z toho, co se ještě rozkrást dá. Co na tom, že propast mezi politiky a veřejností je zase o něco hlubší a pocit trapnosti zase o něco palčivější, hlavní je, že vláda přežila, protože to je to jediné, na čem záleží, alespoň těm politikům, kmotrům a podnikatelům, kteří jejím prostřednictvím parazitují na celé společnosti.

Drže si klobouky, jedeme z kopce


„Češi šetří, rozpočet strádá,“ „Doprava ukazuje, že ekonomika jede z koopce.“ To jsou dva titulky z dnešní E15, ale zdaleka nejsou jediné. V poslední době se podobné zprávy objevují stále častěji a pomalu ale jistě nahrazují paján na vládní reformy, který ještě před rokem plnil mainstreamová média. Něco je špatně. Někde se stala chyba. Ale kde? V trzích chyba není, protože trhy chyby nedělají, parlament s tím nemá nic společného, protože ten pouze plní pokyny vlády a vláda je z obliga, protože ta se prohlásila za vládu „rozpočtové odpovědnosti proti korupci,“ a navíc má ve svých řadách nejlepšího ministra financí… Anebo že by to bylo právě tím, že si vláda plete pojmy s dojmy, šetření se škrcením, odpovědnost s restrikcí, boj s korupcí s jejím tutláním a aroganci s odvahou? Z úmyslu bych vládu nepodezříval, mít úmysl znamená mít koncepci, čili něco, co vláda rozhodně nemá. Víc bych se bál toho, že vláda jedná ve víře, stejně fantastické, jako fanatické, že je nástrojem ekonomické Prozřetelnosti, a proto že pro ni ekonomické zákonitosti, ani ta posvátná Lafferova křivka, neplatí. Jenže ony platí a lidé za to tvrdě zaplatí. Držte si klobouky, závod ke dnu začíná. Povinně, protože vláda už z principu bude situaci spíše zhoršovat, než aby se ji pokusila řešit, jelikož jakýkoliv pokus o řešení by znamenal přiznání chyby. A pravice se přece nemýlí.