Tagged: uprchlíci

Měnící se role národa v dějinách


Jak známo, v 19. a počátkem 20. století nebyli rakouští ani pruští Němci vůbec nadšeni emancipačními snahami Čechů, pro připomenutí stačí jediné slovo: Sudety. Čech byl pro Němce přivandrovalec, nekulturní a nebezpečný barbar, což dobře vystihuje následující citát:

Z pohledu německé nacionalismu však byly tyto neodvratné procesy [demografické změny, urbanizace, industrializace] ostře kritizovány jakožto etnopolitická loupežná výprava [Čechů].

(Rudolf Jaworski, České kružítko, ĎaS 1/2017)

A tady si nedokáži odpustit paralelu s počátkem století 21., kdy se ovšem role poněkud prohodily: těmi nekulturními a nebezpečnými barbary už nejsou Češi, kteří se posunuli do role civilizovaných a zodpovědných a roli barbarů převzali Ukrajinci, Syřané a Afghánci, tedy migranti a uprchlíci.

To, co jste teď vy, byli jsme i my a zase můžeme být


Protože opět došlo na uprchlíky, rozhodl jsem se vystavit svůj starší výtah z rozhovoru s jedním s lékařů MSF:

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) původně reagoval na situaci v Evropě. O to mi připadá absurdnější, že jsme zapomněli na to, že stejnou situaci, jakou dnes prožívají miliony uprchlíků, zažívala generace našich prarodičů.

Pokud konflikty nezeslábnou, lidé, kteří utíkají v obavě o svůj život, utíkat nepřestanou. Ucpete-li jednu cestu, najdou si jinou. Například trasa vedoucí přes Libyi do Itálie je mnohem nebezpečnější. Mezi migranty se lodím, které plují touto trasou, říká lodě smrti. Oni si velice dobře uvědomují, do jakého rizika jdou a jakému riziku vystavují sebe a své rodiny. Ale situace, z níž utíkají, je natolik zoufalá, že jsou ochotni podstoupit i tohle. Proto je velice těžké zůstat optimistou.

Jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat, aby platily Ženevské konvence a on měl v každé nemocnici záruku bezpečí. Myslím, že kdybychom se o tom bavili před pěti lety s jakýmkoliv obyvatelem Doněcku nebo Damašku, byla by pro ně válka stejně vzdálená, něco, co se děje v televizi tisíce kilometrů od nás, tak jako je to nám vzdálené dnes. A najednou to zažívají na vlastní kůži.

Ilustrace, inscenace, degradace


Obrázky musí být, to je mantra veškerého zpravodajství a toho mainstreamového (čti bulvárního) především. Takže když obrázky nejsou, tak se vypůjčí z archivu nebo z fotobanky a napíše se k nim „ilustrační fotografie“ nebo „ilustrační záběry“, aby byl editor z obliga; stejně to štve jen menšinu těch, co si přečtou i text a pak se nestačí divit, jak se ti dva neshodnou. Je to lež? A je lež, když si televize potřebné záběry zinscenuje?

Celý příspěvek

Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy


Bylo mi doporučeno, abych si jako odstrašující případ humanistické perverze přečetl verše zveřejněné v článku Uprchlická krize v poezii: Až dneska večer usneš, oplotím tě drátem. Tak jsem se začetl a našel jsem – tedy s tou rezervou, že poezii nehovím – výběr básní od průměrných až podprůměrných k velmi zdařilým, z nich asi největší dojem na mě udělal původně text písně Uprchlíci nemůžou za vase posraný životy od autorky(!) s pseudonymem Potmě:

Uprchlíci nemůžou za vaše posraný životy
Ztracený iluze v pevnosti Evropy
Uprchlice nemůžou za tvuj posranej život
Postavenej z předsudků a pokřivenejch hodnot

Chceš nenávidět lidi jen protože jsou jiný
Ve vlkhkejch snech se vidíš jak je střílíš
Obviňuješ druhý vůbec nevíš jak to chodí
Kdo nosí čí kabát kdo si za čím stojí
Absence myšlení jiní ti definují cíle
Katalogy lidí který je třeba nenávidět
Nechal sis namluvit co si máš myslet
Na co se dívat a co vlastně vidět
Vyprávějí ti vymyšlenej příběh
Imaginární okovy koncepce národa
Díky státu jsi zapomněl co je svoboda
Svoboda to jsou svobodný lidi
Tvůj hrudník ostnatým drátem oplotili
Jak se žije když umíš jenom nenávidět
Když přeješ lidem smrt a přeješ si je střílet
Migrace je otázka života a smrti a ne nějakej výlet
Jednou se budeš divit že tě nenávidí
V jejich srdcích Nezbylo místo pro cit
po tom co viděli jejich oči
Utopils jejich lidskost a soucit
V moři předsudků utopils jejich soucit

Fašistům jednadvacátýho století se říká slušný lidi
Český mámy svý děti vyzbrojili
Touhou po stavění zdí
Pokojíčky vyzdobený spektakulární lží

Polib mi prdel s jakýmsi státem
Až dneska večer usneš oplotím tě drátem
Nechám tě žít v soukromý totalitě
Tak si to chtěl Nebo jaks to myslel
Když si říkal že bys je střílel.

Celý příspěvek

Případ s kravínem


Asi jste zaregistrovali zánovní (je už asi tři dny stará a události dnes běží jedna za druhou) kauzu s „přemalovaným kravínem“, jak měl údajně jeden z křesťanských uprchlíků z Iráku označit byt v centru Jihlavy, který mu byl přidělen a kam se odmítl nastěhovat, za což se mu dostalo náležitého vypeskování za nevděčnost od dotčené veřejnosti a s ním i každému, kdo uprchlíkům pomáhá, nebo by pomáhat chtěl.

Celý příspěvek

Za národ proti migrantům vlastenci vpřed


Na dnešních demonstracích pro&proti v Praze jsem osobně přítomen nebyl, ale sledoval jsem se alespoň v přímém přenosu na DVTV. Nakonec jsem rád, že jsem tam nebyl, protože tolik zloby, nenávisti, sprostoty a agresivity (tou dobou naštěstí ještě jen slovní, což se ale mělo velmi rychle změnit) ze strany smečky „za národ proti zrádcům a migrantům“ jsem špatně snášel i přes monitor, natožpak naživo. S překvapením jsem sledoval, co všechno si nechají policisté líbit jak vysoký mají práh tolerance vůči urážkám a tzv. nebezpečnému vyhrožování. Na sprostotu a zhovadilost slušných Čechů si už pomalu začínám zvykat, překvapilo mě ovšem, jak rozšířené je ostentativní pohrdání inteligencí a vzdělaností, zejména tou humanitní. Začínám se trochu obávat, že jsem celý život strávil v Pražské kavárně™, aniž bych si toho byl vědom. Po dnešku mi nikdo nevymluví, že moje obavy z fašizace české společnosti jsou přehnané.

Celý příspěvek

Privilegovaní křesťané


Tak jsem se dočetl, že Jihlavští lékaři odmítli vyšetřit křesťanské uprchlíky z Iráku a musím říct, že mě to docela nadzdvihlo ze židle. Proč je v tom titulku napsáno křesťanské? Copak na tom záleží? Je snad jejich právo na lékařské vyšetřené nějak ovlivněno tím, že jsou křesťané, je snad proto silnější, nebo proto vůbec existuje? No a pak jsem ten článek otevřel a z obrázku na se na mě směje usměvavá a upravená rodinka, všichni čistí, oblečené, žena dokonce nalíčená. Nic proti těm lidem nemám, nevadí mi, že tu teď budou s námi žít, jenom jsem si vzpomněl na to, jak byla bosým a otrhaným uprchlíkům, kteří přišli pěšky přes Balkán, odmítána pomoc s odůvodněním, že když mají mobilní telefon, tak žádnou pomoc nepotřebují. Ale to byli muslimové. Tihle křesťané, kteří nedávno přiletěli, vypadají, že materiální pomoc potřebují ještě méně, ale ti ji dostanou. A já se nemohu zbavit nepříjemného dojmu, že to nesouvisí ani tak s tím, jak moc ji potřebují, jako s tím, že jsou to křesťané. A z toho plyne nepříjemná otázka, pomohla by jim Česká republika, kdyby byli třeba ateisté?

Češi versus uprchlíci


Moc se mi líbilo, co na téma Češi versus uprchlíci napsala Alena Wagnerová:

A najednou se mi zdá, že většinová česká společnost – vidící v uprchlících jen ty, kdo ji „islamizují“ – svým odporem, založeným nikoliv na zkušenosti, ale na předsudcích, více ztrácí, než získává. Především se připravuje o možnost prověřit sebe samu mobilizací lidskosti a zjistit, které hodnoty jsou pro ni skutečně důležité. A znovu si položit otázku své evropské identity.