Tagged: svět

Válka na krámě


„Hrozí nám velká válka se Severní Koreou, připustil Trump.“ Marně hledám jakýkoliv náznak toho, že válka je opravdu hrozba a až ta nejzazší možnost, marně hledám jasné ujištění, že USA válku nechtějí a že ji nezačnou. Trump to připustil stejným tónem, jako kdyby připouštěl, že zítra bude pršet, nebo že pozítří půjde do kina. Ale co když nebudou nic dávat? No tak bude válka s KLDR.

Pro Američany je válka možná, pro Američany je válka nutná, pro Američany je válka normální. Přinejmenším pro ty u moci. Pro ně a pro jejich nohsledy všude po světě. Nebo jste snad postřehli, že by se někdo proti takovým výrokům ohradil, že by se někdo ze „spojenců“ od USA distancoval, že by je za jejich válečnickou rétoriku kritizoval, že by na ně chtěl uvalit sankce? Samozřejmě, že nepostřehli, protože když mluví o válce USA, tak je to v pořádku, na takové válce není nic špatného. Pro Američany už vůbec ne, bude se přece zase válčit daleko od Ameriky, budou hořet cizí města a umírat cizí lidé a jestli při tom zemřou nějací američtí vojáci, tak budou prohlášeni za hrdiny a bude třeba je pomstít – a tedy válčit dál.

Pro Američany je válka jako houska na krámě, pokračování politiky a podnikání (sic!) jinými prostředky, ne-li politika sama. Jsou to USA, kdo má svědomí ty nejhnusnější války poslední doby a jejich ještě hnusnější následky (ano, mluvím o Iráku, Afghánistánu a Islámském státu), za válečného štváče je ale v našich médiích vždy označen někdo jiný – ten, koho chtějí USA napadnout. Třeba zrovna ta KLDR, která se teď může těšit z implicitního perfidního spojenectví s USA, které ústy svého prezidenta právě dodaly režimu Severní Koree argumenty na podporu jeho snahy opatřit si jaderné zbraně na svoji obranu. Jestli nás zase zatáhnou do další hnusné a zbytečné války (jiné ostatně ani neexistují), nedívejte se při hledání viníka na toho, na koho ukazují prstem, ale raději na toho, kdo ukazuje. O nevyhnutelnosti války totiž mluví jenom ten, kdo válčit chce a komu válka připadá normální.

Jen mrtví se dočkají konce války


Ať už jste doufali, že s nástupem Donalda Trumpa USA změní, nebo jste se toho naopak obávali, můžete zůstat v klidu. USA se nemění, USA jsou stále stejně panovačné, pokrytecké a agresivní impérium, jakým vždycky byly. Dokázaly to právě teď vojenským útokem na Sýrii pod záminkou chemického útoku syrského režimu proti civilistům v Idlibu.

Celý příspěvek

Demokratický deficit úřadu prezidenta USA


Ať už nastávají prezidentské volby v USA vyhraje kdokoliv, bude trpět stejným demokratickým deficitem, jako jeho předchůdci. A tím teď nemyslím systém volitelů, ale skutečnost, že prezidenta USA volí pouze občané USA, přestože USA se vměšují do záležitostí celého světa, což považují to nejen za svoje právo, ale přímo za svoji povinnost. Budiž, potom by ale měly mít souhlas dotčených, demokratický souhlas, a ten se nejlépe vyjádří volbami. Neměl-li by tedy být úřad amerického prezidenta zatížen silným demokratickým deficitem, měly by USA buď k volbám přizvat i zbytek světa, o němž se v nich rozhoduje, a nebo, protože celosvětové volby jsou ideologický i logistický oříšek, upustit od své snahy být celosvětovým hegemonem. A protože se s pravděpodobností hraničící s jistotou nestane ani jedno, ani druhé, bude i nadále prezident USA de facto diktátor.