Tagged: korupce

Kapitalismus hnízdící


Kauza Čapí hnízdo. Víc říkat netřeba, všichni vědí, všichni znají, a kdo neví, ten se dozví, protože před ní není úniku. Firma spojená s Babišem se na čas účelově formálně zmenšila, aby dosáhla na dotace pro malé firmy, a pak se zase vrátila do lůna Agrofertu. Kouzlo. Šikovný trik. Nebo také svého druhu daňová optimalizace, prostě něco, co je v kapitalismu běžné a co dělá kapitalismus kapitalismem. Kapitalismus je systém preferující predátory, systém, kde dravější, rychlejší, silnější, šikovnější a chytřejší (či spíše zchytralejší) vítězí a kde je základem etiky úspěch. Kauza Čapí hnízdo není anomálie, není to selhání jednotlivce, je to systémový rys. Nelze mít kapitalismus a nemít Čapí hnízda. Je dobře, že lidem takové praktiky, jaké byly použity pro financování Čapího hnízda vadí, ale je pokrytecké skončit u kritiky Babiše a nepokračovat kritikou kapitalismu jako takového. Čapí hnízdo je špatně z principu, ne proto, že v něm figuruje Babiš. Kde byli jeho kritici, když se u nás podobnými metodami budoval kapitalismus? Mlčeli, budovali.

Jaký trest za korupci?


Prvoinstanční rozsudek nad D. Rathem, ve kterém mu soud nadělil 8,5 roku za korupci, mne motivoval k úvaze, zda je takový trest adekvátní i v případě, že je D. Rath vinen v celém rozsahu obžaloby. Proč je trest za korupci srovnatelný s trestem za násilnou kriminalitu a přísnější, než za nedbalost s následkem smrti či doživotních následků? Takový korupčník sice svým způsobem poškodil každého, ale nikoho konkrétně. Co nám přinese, že je takový člověk izolován od společnosti? Nebylo by adekvátnější zabavit mu majetek, nakládání s tím, který mu zbude, podmínit souhlasem soudu, zakázat mu vykonávat veřejné funkce, být volen, působit ve statutárních orgánech, atd. atp.?

Extrémista, terorista, jehovista, komunista


Jestli je mezi českými politiky nějaký opravdový exot, tak to není Karel Schwarzenberg, ale Matěj Stropnický, jak může vidět každý, kdo si přečte tento rozhovor s náměstkem pražské primátorky. Matěj Stropnický nehraje jen za jiný tým, on hraje vlastní hru podle vlastních pravidel a pro mainstream bude tak cizí a nepochopitelný, že se ho buď pokusí z politiky vyštvat, nebo ho bude naprosto ignorovat. Matěj Stropnický totiž nejenom že za suveréna ve městě nepovažuje developery, ale obec, on říká i takovéhle věci:

[Zeptala jsem se záměrně, neboť o vás je známo, že nemáte auto.]
Ale já nechodím jen pěšky, pochopitelně se přepravuji veřejnou dopravou a na celostátní úrovni železnicí. A to už je zelené téma.

[Jste zkrátka vzorový zelený. Nevlastníte vůz, bydlíte v podnájmu, nemáte cenné papíry. Někoho možná napadne, že když jste tak nemajetný, jdete si do velké politiky přivydělat.]

Jasně. Ta otázka se nabízí. (…) Mě majetek obtěžuje a zdržuje. Snažím se ho ze svého života eliminovat, jak to jen jde. Tady vidíte můj telefon (ukazuje starou Nokii), navíc jsem dost antitechnický typ. V dubnu se mi rozbil domácí počítač, uběhl květen, červen, trochu mi chyběl, ale pomalu přestal, a tak jsem si nový nekoupil. Nemám spotřebiče ani sporák. (…) Jediné, co mám doma, je velká knihovna. Nevím, proč bych měl chtít zbohatnout. Peníze a majetek mě nelákají, protože mi nic nového neumožňují, naopak berou čas.

Pro systém není nejnebezpečnější ten, kdo ho chce svrhnout, ale ten, nad kým nemá systém žádnou moc. A Matěj Stropnický se zdá být právě takovým mužem mimo, na kterého systém nemá páky, protože mu jako úplatek nabízí něco, o co Stropnický ze své podstaty neumí. A systém je tak zahleděný do sebe, že ničím jiným než majetkem korumpovat nedokáže. Tohle bude – doufejme! – ještě zajímavé.

Hustodémonsky krutopřísně skandální


Jsou dva druhy skandálů: ty obyčejné, ve kterých je politik přistižen při korupci, zneužívání pravomocí, defraudacích a podobných radostech, kterými si dokazujeme, že máme funkční demokracii, a pak ty hustodémonsky krutopřísné, ke kterým dochází, když se „parta plukovníků“ (čili orgány činné v trestním řízení) pokusí takového politika klepnout přes prsty. To je ryku, to je řevu, to je starostí o demokracii. To hned politici spustí o „kriminalizaci politiky“, policisté a státní zástupci jsou pro ně „škůdci demokracie“, kteří dělají „experimenty na lidech“ a vaří „nechutný a nesrozumitelný právní guláš“ (další perly z úst našich sviní si čtenář-fajnšmekr jistě dohledá sám). Chápu, že se politici bojí a jsem tomu rád, protože i politici by měli vědět, že pokud přestřelí, může trhnout i na ně. Nelze tolerovat, aby se politici mohli zbavit veškeré odpovědnosti za své jednání prohlášením svých činů za politické akty. Pokud někdo škodí demokracii, jsou to politici, kteří neznají míru, nemají stud a myslí si, že stojí nad zákony a jsou nedotknutelní.  Už z principu by se nyní měl každý občan postavit za Šlachtu a Ištvána, protože nad nimi stojí ještě soud, který o vině – nejenom morální, která je nesporná, ale i trestněprávní – ubohého pana Nečase teprve rozhodne, což je u pohledu společnosti a důvěry v právo mnohem lepší, než aby o své nevinně rozhodovali sami politici. Jestli si necháme namluvit, že snaha o odhalení a potrestání skandálu je horší, než skandál sám, tak jsme blbci.

Když tunel, tak tunel


Že je Blanka tunel bylo jasné od začátku. Samozřejmě nemyslím tu fádní díru v zemi, kterou má kde kdo, ale ten náš národní pokrokový tunel do rozpočtu města, zpožděný a prodražený. Pochybnosti mohly být maximálně tak o tom, jestli je tunelování tunelem spíše známka vytříbeného stylu, arogance nebo rafinovanosti. Nakonec nejspíš od každého něco a porce šlendriánu navrch. A dnes se servírovala třešnička: Blanka je černá stavba a staví se podle neplatné smlouvy. Jistě, mohou to být jen nějaké vyjednávací tanečky, ale v kontextu minulých zkušeností s exprimátorem Pavlem Bémem a pražskou ODS to může být – a asi i bude – docela dobře pravda. Kdo za to může a bude za to někdo potrestán? Překvapivě velmi pravděpodobně ano a dokonce přímo viník, kterým jsou – sami Pražané. Bém a celá ta mafie kolem něj jsou sice gauneři, ale to se nezjistili včera, to se ví už dlouho. A celou tu dobu, co se to ví, je Pražané zas a znova potvrzovali ve volbách, protože pro uvědomělé (čti zpitomělé) Pražáky je důležitější kdo jim vládne, což je pro ně svého druhu statusová proměnná (hlavně, když to není levice, na ničem jiném nezáleží), než jak jim vládne. Pražané se o způsob správy Prahy nikdy moc nezajímali, nikdy ho nezpochybňovali, tak teď za něj zaplatí v podobě vyšších daní a zhoršené kvality veřejných služeb. Za blbost se platí a tohle bude další draze zaplacená zkušenost. Bohužel to nejspíš bude ztrátová investice, protože naděje, že se Pražští elitáři poučí, není velká. Zbytek republiky pro to ale může něco udělat: pohlídat si, aby centrum prostředky na zaplacení svých dluhů zase nezrekvírovalo na periferiích.  Není nejmenší důvod, aby za naši blbost platil někdo nevinný.

Rozejděte se, neshlukujte se


Když včera vypuklo to velké zatýkání (pro případ, že by tento text četl někdo s odstupem času, dodávám na vysvětlenou, že policie zatýkala přímo na Úřadu vlády nejbližší spolupracovníky premiéra pro podezření z korupce a zneužívání pravomocí), sledoval jsem se sympatiemi tu spontánní škodolibou radost veřejnosti smíšenou s nadějí (jak se později ukáže, naivní), že už to prasklo, že už se policie nebojí a že už bude líp. Sledoval, ale neúčastnil se, protože vrozená skepse mi velela ještě počkat.

Celý příspěvek

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o rozpočtové odpovědnosti, ale báli jste se zeptat


Kalousek hájí poradce: Raději podvodníka než hlupáka. Ten podvodník, který není žádný hlupák, je jeho poradce Šnábl, který ještě jako podnikatel (samozřejmě že pilný a úspěšný) okrádal stát na daních. Teď už prý stát neokrádá, teď mu prý významně pomáhá vyhrávat arbitráže. Jistou logiku to má, protože kdo jiný by měl lépe vědět, jaké triky kozlové používají, než kozel sám, ale to přece ještě není důvod, proč udělat kozla zahradníkem. To se opravdu v tomto státě nenajde nikdo, kdo by byl zároveň schopný a zároveň nezkorumpovaný? Nebo by se sice našel, ale nechce pro stát pracovat? A proč tedy potom chce pan úspěšný Šnábl? Z vlastenectví to jistě nebude, i když jistý perverzní idealismus (svět patří silným, dravým, chytřejším a úspěšným) za tím docela dobře být může. A nebo nechce pan ministr Kalousek, aby pro něj někdo takový pracoval, protože platí, že rovný rovného (v tomto případě spíš křivý křivého) si hledá? V každém případě to mnohé – ne-li všechno – vypovídá jak o hodnotovém systému pana ministra, tak o marasmu, do kterého se naše společnost stále hlouběji propadá. A co ta rozpočtová odpovědnost? Zapomeňte na ni, tihle lidé jinou odpovědnost, než vůči svým privilegiím necítí. Jestli jim jde o státní kasu, tak jenom proto, aby měli z čeho krást.

Premiérská odkopávaná


Premiéru Nečasovi muselo být sakra horko, že se tak moc odkopal. Tak moc, že riskoval ztrátu posledních zbytků podpory veřejnosti, když náhle odvolal populárního ministra spravedlnosti Pospíšila. Jenže důvěra veřejnosti se dá získat zpátky trochou šikovného strašení Řeckem nebo komunisty, zatímco ztráta záchranné sítě korupčníků na pražském vrchním státním zastupitelství by mohla být fatální.

Celý příspěvek

Podporujte svého šerifa


Skeptik se při pohledu na kauzu Rath nutně musí ptát čím to, že už když je chycena nějaká větší ryba, tak jedině štika z opozice, zatímco žraloci z vlády mohou být v klidu (přitom aby byl boj proti korupci účinný a věrohodný, nestačí chytit velkou rybu, musí to být ryba, která patří k vládě; to nemám ze sebe, ale vřele s tím souhlasím), a diví se, jaká je to „náhoda“, že policie „zrealizuje“ (to je nádherný eufemismus) takovou figuru s očekávatelnou mediální odezvou, jako je dr. Rath, zrovna v okamžiku, kdy je potřeba odvést pozornost od faktu, že vláda není schopna vyčerpat miliardy evropských dotací, respektive že je EU nechce z důvodu netransparentnosti a korupce na české straně vyplácet.

Celý příspěvek

PoPo, aneb pondělí k podělání


Jsou dny, kdy si člověk přečte zprávy a může si jít klidně koupit novou kapsu, kolikrát se mu v ní kudla otevřela. To není jedna zpráva, ke které se chce něco říct, to je každá druhá. Těžko říct, jestli je to tím víkendem, ale často to vychází na pondělí. Například dneska, to už se nedá vydržet…

Celý příspěvek