Tagged: islám

Selhání evropských intelektuálů


Jenže osvícenská Evropa se od dnešní lišila ještě v dalším podstatném bodu. Nebyla věinově sekulární a ateistická. Evropští sekulární enci byli i díky polemikám radikálů s církvemi navyklí polemice s boženstvím. Nebáli se vyslovit zor na nepřípustnost té či oné doktríny a uměli argumentovat. Dnes jako bychom stáli před falešnou volbou, zda jakýmkoli muslimům vše věřit, nebo vše odmítat. Schopnost polemizovat vsak vyžaduje jistou schopnost rozlišovat. Dnešní evropští intelektuálové již tuto schopnost polemizovat s boženstvím nemajía to je jednou z příčin naší neschopnosti polemizovat s islámem.

(Ivo Cerman: Je možné tolerovat islám? in DaS 3/2016)

Křesťanství do Evropy nepatří


Jan Reichstäter v polemice s Cyrilem Höschlem:

Často se v tomto ohledu coby problémové zdůrazňují především fundamentalistické prvky tradičního islámského práva. Tyto archaické elementy nicméně netvoří úhelný kámen identity a životního stylu moderních muslimů. Pokud bychom navíc uplatňovali logiku této rétoriky do důsledků, potom do Evropy nepatří ani zmíněné židovství nebo křesťanství. Zejména biblické knihy Leviticus nebo Žalmy obsahují podezřelá nařízení a výzvy, které by před současnými paragrafy rozhodně neobstály.

Islamismus není islám


Marek Čejka v eseji Děsí vás Korán? Bojte se jiných knih (myšleny jsou hlavně Milníky na cestě od Sajjida Qutby) mj. píše:

Z výše uvedeného plyne, že aktivisté a bojovníci ISIS nejsou znalci islámu, nýbrž pragmatici, kteří pod rouškou náboženství uskutečňují plány připravené zkušenými bývalými vojáky a pracovníky iráckých tajných služeb. V tom jim pomáhají džihádisté a dobrodruzi z celého světa. Podobné typy lidí – mezi nimi mnoho z křesťanské tradice vzešlých Evropanů – ostatně vstupovaly za války do jednotek SS. (…) Kdyby nebyla doba sekulárních ideologií na Blízkém východě pryč, je dost pravděpodobné, že by klidně bojovali pod zástavou nacionalismu.

Neřešte islám, řešte problém


Připusťme nyní hypoteticky, že islám je skutečně takový, jak si o něm myslí ti, kteří před ním varují, tedy do morku kostí zkažený, a všichni muslimové jsou plemeno zlé, blbé a zločinné; terminologií Dračího doupěte zákonně zlé.  Co z toho plyne? Nic, přátelé, vůbec nic.

Proč? Protože na tom vůbec nezáleží. A proč na tom nezáleží? Protože islám, stejně jako všechny ostatní ideologie, jsou jen kecy. To podstatné jsou lidé, kteří těm kecům věří, ospravedlňují jimi svoje činy a posvěcují jimi prostředky, který užívají. Islám, ať je jaký chce, nespadl s nebe, ale vymysleli jej lidé. Je-li zlý, tak proto, že ho takoví vymysleli lidé. A proč ho takový vymysleli? Protože ho takový chtěli a potřebovali. A proč někdo něčemu takovému věří? Protože něčemu takovému věřit chce a potřebuje.

Neřešte islám, islám není problém, problém jsou lidé. Zakažte islám, zrušte ho, spalte všechny exempláře koránu a všechny muslimy dejte na převýchovu, zavřete je do lágrů, nebo rovnou zabijte, stejně tím nevyřešíte vůbec nic, protože lidé, kteří našli v islámu podporu pro svoji perverzi, si ji najdou jinde.

I kdyby islám mávnutím kouzelného proutku zmizel z povrchu zemského, lidé, kteří jsou frustrovaní, vystresovaní, zoufalí, nešťastní, zmatení nebo prostě zlí si najdou jiné transcendentální zdůvodnění svého běsnění. Zakažte islám a nevyřešíte vůbec nic. Řešte bídu, frustraci, zlobu a těch pár patologických jedinců, co se za islám schovávají, a možná vyřešíte problém.

Stín islamismu


S sobotních Lidovkách vyšel článek Josefa Mlejnka věnovaný zesnulému francouzskému filosofovi André Glucksmannovi1, ve kterém mne zaujala tato Glucksmannova teze:

Stejně jako v případě komunismu a nacismu, představuje islamismus vrcholný triumf vůle k ničení: raději chtít nic, než nic nechtít.

Co když to vášnivé odmítnutí islámu a islamismu většinou naší společnosti (která tyto dva pojmy beztak nerozlišuje a ani nemá ambici je rozlišovat) je ve skutečnosti projevem archetypálního stínu, který islamismus ve vztahu k současné Evropě přestavuje? Co když za tím vášnivým odmítnutím není nesouhlas, ale závist? Závist, že muslimským radikálům ještě o něco jde, i kdyby to něco mělo být tak extrémní, jako je nic? Protože zpohodlnělí a blahobytní Evropané již mají vše, vybudováním sociálního státu završili úsilí předchozích generací (a byť je aktivně demontován, jeho destrukce ještě nedosáhla takové míry, aby jeho případná rekonstrukce dokázala inspirovat) a teď nemají, o co by usilovali, jejich životům chybí vektor. Tedy něco, co islamisté evidentně mají, byť je to perverzní vektor ničení. Proto možná ta šílená touha po konfliktu, protože válka by byla alespoň něco. Islamisté tento superindividuální vektor mají a mnozí Evropané, kteří vidí, že může existovat, ho teď chtějí také. Chtějí raději nic, protože nic nechtít jim rozežírá mysl. Dost možná, že Evropané nechtějí bojovat ani tak proti islamismismu, jako s ním proti prázdnotě. Jestli ano, tak se chytili do pasti, protože ať udělají cokoliv, výsledkem jejich úsilí bude Nic.


  1. Tady si nedovedu odpustit poznámku poněkud od věci na téma hodnotová a morální dezorientace českých intelektuálů, protože Mlejnek Glucksmana v tomtéž článku pochválí za to, že odsoudil sovětské koncentráky stejně jako za to, že podpořil ty americké. 

Rodina nad zákon


Byl jsem tu i onde opakovaně osočen (kromě jiných zločinů jako je vlastizrada, válečné štvaní [toho jsem se měl dopustit odmítáním války], xenofilie a nedostatku smyslu pro vlast, krev, čest a národ) z toho, že nestavím blaho své rodiny nade vše a nejsem ochoten kvůli němu porušit při boji proti uprchlíkům všechny zákony a zábrany, co jich jen naše kultura a právo znají.

Celý příspěvek

Islám je pozadu


Janika zveřejnila překlad článku To je svatá válka, idioti s jehož intencí střetu civilizací sice nesouhlasím, ale je v něm jeden podle mě zcela zásadní odstavec:

Západ, Evropa přišly k dnešní svobodě po staletích utrpení. Můžete změnit manžela – a nebudete kamenováni, můžete se rouhat – a neupálí vás a nepověsí na šibenici. Můžete nosit krátkou sukni a nenazvou vás děvkou. Užíváme si radosti z plodů staletí bojů, plodů vítězství nad našimi vlastními fanatiky, a zaplatili jsme za to vysokou cenu, ztratili v bitvách mnoho životů – ano, bojovali jsme mezi sebou, když Západ byl mladý a religiózní. Ale dnes jsou mladí a religiózní jiní: student s transparentem, kata, uřezávající hlavy, fanatik, připravený vybouchnout s třiceti bezvěrci a jít do nebe. Z hlediska historie – jsou to noví barbaři.

Proč zásadní? Protože to znamená, že pokud s sebou islám nese nějaké problémy – a on je nese, protože jakožto náboženství je nevyhnutelně nést musí – pak jejich řešení nemůže být silové, nemůže spočívat v tom, že se degradujeme zpět na úroveň islámu, že se vrátíme tam, kde už jsme jednou byli, vzájemně se zničíme a pokud přece přežijeme, budeme se opět klopotně drápat zpět tam, kde jsme teď. Cesta zpět není řešení, tím může být jedině cesta vpřed. Řečeno vulgárně, musíme islám zkorumpovat stejně, jako Řím zkorumpoval barbary.