Tagged: ekologie

Odvrácená strana vlekařského štěstí


Vlekaři se už dávno stali stálicí televizního zpravodajství a přes zimní sezónu fungují co barometr národního štěstí – mrze, vlekaři zasněžují a národ se raduje. Národ se raduje a vůbec nepřemýšlí nad tím, co takhle zpráva znamená. Třeba takovou samozřejmost, že existují sjezdovky, ty jizvy v krajině. Nebudu vám lhát, že jsem v životě nestál na lyžích, ale také odmítám považovat za hrdinu někoho, kdo pro kšeft znásilnil další kopec. Jenže sjezdovka pro lyžování nestačí, je potřeba ještě sníh. Ale co když nesněží, protože je sucho a málo srážek? Tak se sníh vyrobí! Ale z čeho se vyrobí? Přece z vody. A kde se ta voda vezme, když je sucho a nesněží? Logicky buď ze zásob, nebo z vodovodu, nebo potoků, řek či jiné formy tekoucí vody. Nepřijde vám to trochu absurdní, nebo přímo perverzní, řešit nedostatek sněhu v důsledku sucha tím, že spotřebuji zásoby vody, které bych měl připravené pro případ sucha? A že letos sucho je, o tom se snad nebude přít ani ten nejfanatičtější popírač klimatických změn. Nebude voda spotřebovaná v zimě na výrobu umělého sněhu v létě někde chybět? Platí vlekaři vůbec za tu vodu, kterou spotřebují? A kolik té vody vlastně potřebují? O tom se ale vůbec nemluví. Jako kdyby se ten umělý sníh bral odnikud.

Až se sucho zeptá


Po všech těch kvótách pro ženy, právech homosexuálů, špatně placených bankéřích, zákazech podávání alkoholu ve Sněmovně a ňadrech provinčních hvězdiček dnes Aktuálně upozornilo na skutečný problémvytrácející se schopnost české krajiny zadržovat vodu, která ústí v povodně (menší problém)  na straně jedná a sucha (větší problém) na straně druhé. Problém o to vážnější, že jej nikdo neřeší navzdory tomu, že voda je strategický zdroj, jehož význam bude s největší pravděpodobností v budoucnu narůstat. Bylo by prozíravé již dnes začít na zvýšení retenční schopnosti krajiny pracovat, abychom předešli očekávatelným problémům v budoucnosti. Až voda nebude, žádný trh nám ji nezajistí, o dostatek vody v budoucnosti se musíme postarat tady a teď. A jak se zdá, náklady by ani nebyli nijak enormní, mnohem větším problémem bude překonat lenost a nerozhodnost a začít v předstihu řešit problém, který aktuálně neexistuje, ale až nastane, bude neřešitelný. Jenže to také předpokládá mít koncepci, plán a cíl, jímž není nic jiného, než veřejný zájem, tedy pravý opak protežovaného zájmu soukromého, znamená to dělat něco pro všechny bez ohledu na to, jestli na tom (na řešení, nikoliv realizaci) někdo vydělá. Je otázka, jestli toho liberalismem zpitomělá společnost bude schopna, ale pokud ne, tak veškeré další problémy už bude řešit někdo jiný.

Přijdou ještě větší povodně a my nechceme být připraveni


Rozhovor s geologem Václavem Cílkem na téma povodně jsem již sice inzeroval na Twitteru, ale neuškodí si některá jeho slova poznamenat. A nejde ani tak o jeho varování, že přijdou další a větší povodně a že ty současné jsou díky medializaci dramatičtější, než by zasloužily (s veškerým respektem k  lidem z Mělníka nebo Zbraslavi, pro které jsou reálné až dost), jako o jeho vysvětlení příčin současného stavu:

Zcela eliminovat velké povodně nejde, lze je pouze omezit souborem různých opatření. Ta bývají technická a přírodní. K těm druhým patří zejména to, aby se co nejvíce vody vsáklo tam, kde spadne. (…) málo vody zůstává v krajině. Kolem deseti až dvanácti procent Evropy je dnes vybetonováno a vyasfaltováno, to je jeden z důvodů. Dalším problémem je stav lesa, zejména nepřiměřeně velké množství smrků. Pro zadržení vody by bylo lepší mít daleko více listnatých stromů. Jinak se také obdělává zemědělská půda. Velmi negativní je zastavování dalšího prostoru novými domy, a to i v záplavových pásmech. Nad tím by se měli starostové skutečně zamyslet, co provedli špatně. Nechat si postavit domy v záplavových oblastech a pak křičet o pomoc, to je podivné.

Ještě důležitější je ale jeho vysvětlení naší neschopnosti a neochoty situaci řešit:

Jezuité plánovali na dvě stě let dopředu. V 19. století se uvažovalo na desítky let dopředu. Dnes je naše uvažování v limitech toho, jak daleko umíme odhadnout ekonomický vývoj. To je tak dva, tři, čtyři roky. Maximálně na dobu jednoho až dvou volebních období. Politik má jedinou starost: aby byl zvolen a pak aby byl znovu zvolen. (…) Každý dnes hovoří o rychlém ekonomickém růstu, je to jako zaříkávadlo. Růst přináší zisk, ale i problémy a rizika. Proti klimatickým, ekonomickým či energetickým extrémům lépe působí spíše dlouhodobá stabilita a to, že technokratická řešení omezující přírodní pohromy mohou existovat současně s ekologickým přírodním pohledem na věc a že se mohou doplňovat.

Jak na globální oteplování podle Bjørna Lomborga


Pokud je Dán Bjørn Lomborg považován za apoštola neomezených zdrojů, nikdy nekončícího růstu a popírače globálního oteplování, tak je mu buď křivděno, nebo se napravil (spíše ale to první). Je to sice skeptik a dívá se na opatření jako je Kjótský protokol nebo dotace obnovitelných zdrojů velmi kritickým pohledem, ale to, co říká, má hlavu a patu a byla by chyba brát ho na lehkou váhu:

Celý příspěvek

Šumava s.r.o. v likvidaci


Bývalý ministr životního prostředí M. Bursík už zná odpověď na svoji včerejší otázku, zda vláda zruší Šumavský národní park? Ta odpověď zni nepřekvapivě ano. Nepřekvapivě, protože jen máloco leží liberálům v žaludku tak, jako chráněná území, přírodní rezervace a národní parky, tedy silně regulované oblasti, které kapitál nemůže pod heslem po nás potopa drancovat po libosti. Pro lidi typu ministra životního prostředí (sic!) Chalupy (ale klidně bych mohl vyjmenovat celou českou pravicovou scénu), posedlé ziskem, penězi a HDP, představují národní parky apod. území, která leží ladem. Pro tyhle lidi nemá životní prostředí cenu samo o sobě, ale pouze jako potenciální zdroj k vytěžení, a o Šumavě to platí dvojnásob. Oni nepochopí, že hodnota Šumavy není v tom, kolik % HDP tvoří, ale právě v tom, že není plundrována podnikateli bez zábran a bez odpovědnosti, že stojí na okraji systému drancování a vykořisťování (nebojme se toho slova, výstižnější beztak nemáme) a není jím ještě zcela pohlcena. Proto musí být Šumava zglajšajtována, proto vláda udělá vše proto, aby se z ní stal další tuctový hospodářský les bez stopy jedinečnosti, výjimečnosti a zcela bezcenný a nepoužitelný pro každého, kdo nesdílí hodnotový systém kapitalismu.