Tagged: demonstrace

Kliniku nedáme


Poslední dobou jsem demonstrace poněkud zanedbával, ale vynechat tu dnešní na podporu žižkovské Kliniky po včerejší „afterparty“ nacistů, vlastenců, slušných Čechů či co to vlastně bylo za hovada, co ji napadli kameny a pokusili se ji zapálit, mi svědomí prostě nedovolilo. Když jsem dorazil na místo, policie nikde (dobrá zpráva), náckové také nikde (ještě lepší zpráva) a na místě víc než hrstka demonstrantů (nejlepší zpráva). A to ještě mnozí docházeli později a někteří až po skončení, protože levice holt nemá ten smysl pro řád a pořádek, jako pravice. Nakonec účast opravdu nebyla marná (to je já má vždycky velké oči a na každé demonstraci čekám 12x tolik lidí, co nakonec dorazí) a projevy stručné a k věci; ten první byl dokonce po dlouhé době první autenticky levicový, který jsem slyšel, škoda, že nevím, kdo mluvil. Bylo to krátké, ale dobře, že jsme se sešli, a dobře, že bylo spousta mladých, dokonce tak mladých, že je ani neznám od vidění z minulých demonstrací. Na druhou stranu jsem neviděl spoustu známých tváří a moc bych za to nedal, že to nebylo proto, že by neměly čas přijít. Snad se ti namachrovaní vlastenčící srabíci alespoň trochu lekli, že Kliniku nedáme.

 

Za národ proti migrantům vlastenci vpřed


Na dnešních demonstracích pro&proti v Praze jsem osobně přítomen nebyl, ale sledoval jsem se alespoň v přímém přenosu na DVTV. Nakonec jsem rád, že jsem tam nebyl, protože tolik zloby, nenávisti, sprostoty a agresivity (tou dobou naštěstí ještě jen slovní, což se ale mělo velmi rychle změnit) ze strany smečky „za národ proti zrádcům a migrantům“ jsem špatně snášel i přes monitor, natožpak naživo. S překvapením jsem sledoval, co všechno si nechají policisté líbit jak vysoký mají práh tolerance vůči urážkám a tzv. nebezpečnému vyhrožování. Na sprostotu a zhovadilost slušných Čechů si už pomalu začínám zvykat, překvapilo mě ovšem, jak rozšířené je ostentativní pohrdání inteligencí a vzdělaností, zejména tou humanitní. Začínám se trochu obávat, že jsem celý život strávil v Pražské kavárně™, aniž bych si toho byl vědom. Po dnešku mi nikdo nevymluví, že moje obavy z fašizace české společnosti jsou přehnané.

Celý příspěvek

Demonstrace cynismu


Protože nechodím do té správné kavárny, netušil jsem nic o tom, že dnes odpoledne bude ta Pražská okupovat Albertov a nic zlého netuše jsem se ke jejich údajné demonstraci proti nenávisti přimíchal. Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam býval nechodil, ale když už jsem tam byl, tak žádám, aby rozhodně nebyl k účastníkům přičítán. A proč údajná demonstrace proti nenávisti? Protože ti samí, kteří skandovali proti nenávisti, nesli zároveň nad hlavami ukrajinské vlajky, kterými se hlásí k výsostně nenávistnému heslu „Moskali na nože,“ pod kterým byl proveden  Korsuňský pogrom,  upalováni lidi v Oděse civilisté na Donbasse ostřelováni těžkými zbraněmi. Buď je odmítání nenávisti těmi z průvodu hodně selektivní, nebo je pražská akademická  obec hodně, ale opravdu hodně cynická a pokrytecká, a nebo pod pojmem nenávist rozumí něco úplně jiného, než já, s těmito lidmi si opravdu nerozumím a rozumět nechci.

Demonstrace proti tzv. církevním restitucím 4.9.2012


Když jsme na základní škole prohráli ve fotbale, spolužák Vláďa náš neúspěch vždy relativizoval slovy: „Ale my jsme byli lepší morálně.“ Při včerejší demonstraci proti tzv církevním restitucím jsem si na něj vzpomněl. Co je platné, že odpůrci restitucí mají pravdu, že předseda ČSSD Sobotka mluvil velmi dobře a člen ProAltu Čižinský přímo brilantně (přepis zde), takže je pro mě záhadou, jak může jakýkoliv mravný, příčetný a právo respektující člověk restituce podporovat, když je skoro nikdo neslyšel, protože skoro nikdo nepřišel.  I větší amatér, než jací sedí ve vládě nebo pracují v prorežimních médiích, by snadno dokázal průběh demonstrace vydávat za neexistenci nesouhlasu a účastníkům a odpůrcům tzv. církevních restitucí se jen posmívat.

Jinak než zezadu nebyla paní ani vidět, ani slyšet.

Celý příspěvek