Category: Res politica

Utrpení starého konzervativce


Nemohu úplně vyloučit, že se nebudu opakovat, ale to, co dnes píši, mne napadne pokaždé, když čtu něco od katolicky orientovaných konzervativců, mezi než řadím třeba Romana Jocha, a vlastně pouze Romana Jocha, protože nikoho jiného s podobnými názory neznám. Či spíše neznal, teď jsem objevil ještě Michala Semína. Víc jich ale opravdu neznám, těžko říct, zda proto, že jsou takto smýšlející lidé taková rarita, nebo proto, že nejsou pro běžný mediální provoz zajímaví a nedostávají prostor, podobně jako socialisté (neplést s členy ČSSD) a další levicově orientovaní autoři.

Celý příspěvek

Rockefellerismus


O lidech, jako jsou Rockefellerové, se většinou příliš nemluví, a když, tak o tom, jak jsou bohatí, případně jsou opěvováno drobky z jejich stolu, které dávají na charitu, ale už se nemluví o tom, jak ke svému majetku přišli. Přitom právě to je na nich nejzajímavější, protože to vypovídá mnohé, ne-li všechno, o tom, jaký je systém, který jim umožnil zbohatnout, jaké morálně-volní vlastnosti tento systém preferuje a odměňuje, na druhé straně potom jací lidé tento systém podporují a formují k obrazu svému. Tím systémem je samozřejmě kapitalismus, který ovšem v rockefellerském pojetí přechází v učebnicový imperialismu. Vzhledem k bytostnému propojení rockefellerů (sic!) s kapitalismem se ovšem vnucuje otázka, zda neodhodit maskující označení kapitalismus a nenazývat tento systém prostě rockefellerismem.

Celý příspěvek

Jen mrtví se dočkají konce války


Ať už jste doufali, že s nástupem Donalda Trumpa USA změní, nebo jste se toho naopak obávali, můžete zůstat v klidu. USA se nemění, USA jsou stále stejně panovačné, pokrytecké a agresivní impérium, jakým vždycky byly. Dokázaly to právě teď vojenským útokem na Sýrii pod záminkou chemického útoku syrského režimu proti civilistům v Idlibu.

Celý příspěvek

Doba a dílo Andreje Babiše


Situace kolem magnáta a ministra v jedné osobě A. Babiše pomalu ale jistě opouští doménu frašky (Sorry jako) a vstupuje do domény panoptika (Účetní udělala chybu). Babiš plácá, jak mu to přijde po ruku a novináři, včetně těch, které neplatí, se ho už ani nepokoušejí chytit za slovo. Voliči ho pak přímo žerou a popularita Babiše a jeho politického křídla ANO roste a jestli se nic mimořádného nestane, tak na podzim bude premiérem a to nám teprve ukáže, jak se nefláká, maká a řídí stát jako firmu.

Celý příspěvek

Nejsem tak chudý, abych mohl platit daně


Zákony neříkají jen co se nesmí a co se musí, vypovídají i o poměrech ve společnosti, o tom, jaké jsou i jaké by být měli. To samé platí o daních, neplní jen funkci financování státního rozpočtu, ale říkají i to, kdo komu vládne, v čí prospěch je společenské uspořádání a je-li spravedlivé. Proto by kupříkladu měla být daň z příjmu progresivní, aby bylo jasně řečeno, že platit daně, tj. financovat společnost, musí především ten, kdo může. Nikde přitom nestojí, že rozdíl pásem musí být 60% a nejvyšší sazba 80%, jde především o symbolickou hodnotu.

Jenže když nyní ČSSD v náhlém a nezvyklém záchvatu levicovosti vyhlásila plán na zavedení progresivní daně z příjmu, reakce byla, no… hysterická a jako vystřižená z manuálu pravicové argumentační konfekce: závist, trestání úspěšných a bla bla bla…chybělo už jenom volání po „spravedlivém“ degresivním zdanění či „spravedlivé“ dani z hlavy, ale to jsem možná jenom přeslechl.

Ti, kterým se progresivní daň nelíbí, protože se jich dotkne, i když bolet je nebude, se totiž umí a mohou ozvat, na rozdíl od těch, které bolí současný stav. Je to přesně jako v tom bonmotu, který jsem nedávno někde zahlédl, snad dokonce v angličtině a namířený proti Trumpovi, a který zněl zhruba takto: „Copak jsem chudý, abych platil daně“?

Konstrukce daňového systému je úhelný kámen společenské soudružnosti, na něm se nejlépe ukáže, kdo je kdo, kdo dokáže přijmout osobní odpovědnost za svět, v němž žije, a kdo se chce jen sobecky svést, pokud možno se slevou na úkor těch, kteří nemají tak silnou vyjednávací pozici, aby si nějakou vymohli.

Zkušenost ukazuje – a já očekávám, že se to potvrdí – že nejhlasitěji proti progresivní dani z příjmu budou ti, kteří o odpovědnosti mluví nejčastěji. Ti si totiž pod odpovědností vždy představují odpovědnost těch druhých, která je zbavuji povinností, nikoliv tu svoji, která jim povinnosti ukládá.

3… 2… 1… Trump!


Tak to začalo. Donald Trump se stal 45. pátým prezidentem USA. Nikdo ho nezastřelil, nikdo ho nezastavil. Nechali ho kandidovat, nechali ho zvítězit, nechali ho inaugurovat.

A chléb je přesto stále stejně drahý, tráva stejně zelená a venku pořád mrzne, jako kdyby se nic nestalo.

Protože se zase až tak moc nestalo.

Celý příspěvek

Vítejte v postfaktickém světě


Tohle slovo postfaktický je letos v módě, ale nikoliv proto, že umožňuje elitám ventilovat frustraci ze ztráty (dez)informačního monopolu, ale naopak proto, že jim umožňuje ji zakrývat a předstírat, že dříve byly obsahy (sic!) objektivní a lidé se rozhodovali racionálně na základě faktů, zatímco dnes převládají emoce. K tomu napsal moc pěkný text s názvem Vstupujeme do věku lhářů? Tomáš Urban, který do něj sice musel vložit povinný protiruský osten, když je z toho Člověka v tísni, ale moudře ho dal až nakonec, takže nezkazil zbytek, který stojí za to přečíst.

Celý příspěvek

S pravdou po funuse


Možná mám paměť chatrnou, možná selektivní, ale opravdu si nevybavuji, že by se někdy v minulosti disidenti hlásili k tomu, že byli agenty CIA, či se tím dokonce chlubili. Jestli si pamatuji dobře, tak se naopak vždy snažili vytvářet obraz toho, že jejich počínání, ústící ve státní převrat v roce 1989, bylo autentické, spontánní, založené na přání a podpoře společnosti a jejich cílem byla „svoboda, demokracie a lidská práva.“ Kdo tvrdil něco jiného, ten se je pouze snažil zdiskreditovat. Převrat se vydařil na výbornou, lidé ve své většině společenské změny přijali za své a protože byly „jejich“, tak hodili pochybnosti za hlavu a pasivně přijímali vše, co přinášely.

Takže jaká byla skutečnost, protože teď už se to říct může? Bez CIA by to nešlo. Chartě 77 pomáhali Američané i západní diplomaté, vzpomíná její „poštmistr“. Ať už byly počátky Charty 77 jakékoliv, její život byl životem agentů cizí moci. Cílem chartistů a disidentů, a tedy i Listopadu 1989, nikdy nebyla svoboda a lidská práva, jimiž se zaklínali, ta byla jen obal, který prodává, cílem bylo prosazování zájmů USA a rozšíření amerického dominia do střední Evropy.

Asi za to vůbec nestydí, mnoho dalších jim to bude schvalovat a podle zásad dvojího metru je za to i chválit. A ti stejní lidé, kteří se takto dostali k moci a zrealizovali své zájmy, nyní budou jiným – ano, myslím především Rusko – vyčítat, stejně fanaticky, jako budou obhajovat někdejší vměšování USA, že dělají totéž. A já dostanu vynadáno, že jim to nebaštím. Tak do mě, protože tuhle šlichtu já žrát odmítám.

Buď to StB dělala špatně, a pak to dělá špatně i BIS a CTHH a kdo ví, kdo všechno dnes bojuje proti ruským agentům a „agentům“, nebo nelze tehdejší StB nic vyčítat a je třeba uznat, že disidenti byli prostě cizí agenti, kteří si zaslouží svůj žold, ale nikoliv úctu.

Progresívní amazonizace


Vzdejte se, budete amazonizováni, psal jsem tu před třemi (sic!) lety. A jak dokazuje reportáž Já, robot v Amazonu, amazonizace progresivně postupuje. Amazon, to jsou nízké mzdy (přitom na české poměry prý nadprůměrné!), přísnost na zaměstnance hraničící s nevolnictvím a regulace, regulace, regulace, regulace všeho a všech v míře, které může konkurovat snad jedině stát, a to ještě s odřenýma ušima:

Celý příspěvek

Jemen – pečlivý nezájem


Zatímco je pozornost světa upřena k událostem v Sýrii, v poslední době zejména v Aleppu, odehrává se na Blízkém Východě jiná hnusná a krutá válka – v Jemenu. O ní se ale mluví minimálně, jako kdyby nebyla ani zajímavá, ani důležitá, jako by v ní lidé zase až tak moc netrpěli. Ale oni trpí, zejména děti, vinou války a hladu umírá každých deset minut jedno jemenské dítě na podvýživu, průjem či infekční onemocnění dýchacích cest. Takové malé kolaterální ztráty. Jsou snad jemenské děti méně děti, než ty syrské? Jsou méně hodny zájmu světa, protože jsou chudší, protože nemají satelitní telefon a účet na Twitteru?

Celý příspěvek