Category: Noticky

Chtěná nebo nechtěná, je to propaganda


O víkendu se přes naše území zase budou producírovat američtí kovbojové, aby trochu zachřestili zbraněmi a ukázali, komu to tady patří. V nejmenované televizi (to nejsou ani ohledy, ani alibismus, prostě si nejsem jistý, která to byla, i když myslím, že Nova) o tom byla reportáž. I když reportáž… samotné věcné sdělení zabralo asi deset vteřin, zbytek do dvou tří minut naplnili nadšené až extatické reakce fanoušků USA a podporovatelů amerického imperialismu (terminus technicus) a jejich prohlášení jako: „Čekal jsem na to celý život“ nebo „Jsou to naši hoši“ (možná tam bylo kluci, už nevím). Ani náznak možné kontroverze, ani náznak, že existuje i nesouhlas a že jiní občané naopak s takovou demonstrací moci, či americkou přítomností v Evropě jako takovou, nesouhlasí. Kdyby to byla jen zpráva o tom, že tudy konvoj opět projede, bylo by to v pořádku, ale vzhledem k tomu, že prostor k vyjádření dostali pouze fanoušci, stala se z reportáže propaganda, která prezentuje americké harašení zbraněmi jako něco normální, žádoucího a obecně přijímaného. A je úplně jedno, jestli se tak stalo na politickou objednávku, či na základě osobních preferencí autora reportáže, výsledkem je proamerická propaganda. Kontroverze kolem demonstrativních průjezdů a militaristických manifestací jsou totiž dobře známé a spor a radar v Brdech je ještě v živé paměti.

Proč mi tohle děláš, Hollywoode?


Nedbal jsem varování intuice a pustil si v sobotu v televizi Hon na čarodějnice. Hned zkraje mne zaskočila série křižáckých bitev na začátku 13. století, které nějak nezapadaly do mých, pravda celkem chabých, znalostí historie křížových výprav. Titulek „pobřeží Štýrska“ mne ovšem dorazil a přinutil mě ten blábol vypnout. Chápu, že takovýhle film není dokument a že jistá míra autorské licence je možná, ba nutná, ale proboha, proč si vymýšlet takovéhle nesmysly? Fiktivní příběhy fiktivních postav se mohou odehrávat stejně dobře ve světě fiktivním, jako ve světě reálném, ale ne v takovémhle hybridu fikce a reality. A je známkou dobrého autora, že umí fikci s realitou skloubit tak, aby nedráždila a neurážela. Lze například fabulovat o tom, že Velká Británie je již téměř čtyři sta let republikou, ale nedává smysl dělat z Londýna hlavní město Číny. A nebo to lze odbýt stejně, jako Hon na čarodějnice. Ale možná to nějak souvisí s pověstnou americkou nevzdělaností. Ne, že by takové vysvětlení bylo dvakrát uklidňující.

Česká televize si vymýšlí


Já vím, že to ten titulek je prvoplánově bulvární a celé to sem vůbec spíš nepatří, na druhou stranu ale sem chodí lidé, kteří všemu rozumí a všechno vědí nejlépe, takže mi třeba budou umět vysvětlit, proč jsem blbec já a ne Česká televize. Prohlížím si totiž takhle článek Česká televize, její datacentra a zálohování a v popisku u jedné z fotografií najednou čtu: „Teď ta data postupně vytahujeme, převádíme do HD (se zálohováním se začalo ještě v době, kdy jsme archivovali v SD)…“ Tak teď kroutím hlavou a říkám si proč? Z videa z nižším rozlišením (SD) přece víc informací, než kolik v něm je, převodem na vyšší rozlišení (HD) získat nelze. Televize může vytvořit větší video a větším objemem dat, ale víc informací v něm nebude, protože není, kde je vzít, leda by si televize vymyslela. Nebo mi něco uniká?

Tři roky natvrdo preventivně


Krajský soud v Plzni v pátek poslal 22letého Jana Silovského, který se podle obžaloby chtěl přidat k Islámskému státu, na tři roky a tři měsíce za mříže. (Novinky.cz)

Toho chlápka neznám, nevím, co je zač, možná je to vážně magor, ale jestli je to magor, tak není v téhle zemi jediný. Zaručeně je to ale první magor, který bude zavřen preventivně. Zatím totiž nic nespáchal, nikomu neublížil, jen blbě kecal. A na všechny takové zatím byla policie vždy krátká. Vždy, když někdo vyhrožoval a děsil ostatní, odmítala se policie angažovat s tím, že dokud se nic nestane, nemůže s tím nic dělat, protože se zatím nestal trestný čin. Zavřít někoho jenom proto, že se ho lidé bojí? To zatím bylo ne že nemožné, ale nemyslitelné. Stačí ale obvinění z terorismu a vše je jinak, nedotknutelné právní zásady najednou padají. Snad abychom v tom jako společnost tedy udělali jasno: buď lze potenciálně nebezpečné lidi zavírat preventivně, nebo Silovský do vězení nepatří. Kritériem ale musí být konkrétní situace, nikoliv kvalifikace potenciálního činu obsahující slovo „terorismus“. Pak je tu ovšem ještě varianta třetí, totiž že se bude jako terorista účelově nálepkovat každý, koho bude chtít stát zavřít. Třeba takový Ševcov, ten k tomu ostatně neměl daleko.

A najednou to jde


Nově instalovaný řádně zvolený americký prezident Trump vydal jakýsi dekret proti migraci, na kterém ještě ani pořádně nestačil oschnout inkoust a už mu ho kterýsi americký soud pozastavil (a výhledově asi i zruší). A najednou to jde. Proč to nemohlo jít dříve, když američtí prezidenti nařizovali invaze, okupace, násilné intervence nebo mučení? Ta rychlost a důslednost v případě de facto prkotiny, která se týká jen lidí, kteří vědí, že do USA chtějí a že nejsou američtí občané, a laxnost v případě fatálních zásahů do životů nevinných a nezúčastněných o americké společnosti mnohé vypovídá. Ale třeba, když to jde teď, půjde to i příště.

Ruská propaganda v teorii a v praxi


Teoreticky je český veřejný prostor zaplaven masivní a intenzivní ruskou propagandou v takové míře, že musel být na její potírání zřízen speciální úřad, jehož nejkonkrétnější výstupem zatím je oznámení, že bude dohlížet na výsledky voleb.

Prakticky se ale téměř nic nedočtete o tom, že Kyjev opět eskaluje situaci na východě Ukrajiny, útočí ve snaze získat území a obnovil ostřelování měst a obcí, ve kterých opět umírají civilisté, a v rozporu s minskými dohodami do oblasti přisunul těžkou techniku, zato pořád dokola slyšíte a čtete o ruské agresi nebo dokonce o ruské okupaci.

Jak to říká známý bonmot? Je-li realita v rozporu s teorií, tím hůř pro realitu.

Kde ti lidé jsou?


Jen tak mimochodem, všimli jste si, že z tramvají, metra, autobusů a vůbec veřejného prostoru poslední dobou nějak zmizeli bezdomovci? A zrovna teď v těch mrazech. Kde všichni jsou? Těžko uvěřit, že by najednou měli všichni kde bydlet, že by se najednou měli všichni kde umýt, učesat, převléknout a vyprat si šaty, takže by byli k nerozeznání od ostatních. Takže jsou snad v útulcích? To také těžko, odpor bezdomovců k útulkům pro bezdomovce je dobře známý. Tak kde jsou ti lidé, kteří nikomu nechybí a když zmizí, tak si tzv. slušný člověk oddechne? Snad někde budou… protože by se také mohlo docela dobře stát, že už nejsou, že zmizeli v nějakých lágrech za městem, a pak i z těch lágrů, třeba komínem… nebyli by první ani poslední. Jasně, že něco takového se s největší pravděpodobností nestalo, ale co kdyby ano? Co kdyby se něco takového začalo dít? Ptal by se po nich někdo? Chyběli by někomu? Kdysi už lidé takhle mizeli a ti, kteří nezmizeli, se pak hrozně divili, jak je to možné, vždyť oni o ničem nevěděli. Lidé totiž mohou mizet velice snadno a rychle a ostatní se kolikrát radši ani neptají, kde jsou, jenom aby se nevrátili, protože je vedle sebe nechtějí. Bezdomovce, Romy, Židy, postižené, uprchlíky…

Člověk a technika


Auta by byla nepoužitelná bez lidí, kteří je umějí řídit, bez regulací provozu, a stejně tak automobilový průmysl by stěží uspěl bez kultury, která ochotně akceptuje, že lidé na silnicích každodenně umírají.

(historik Johan Schot, ĎaS 1/2017)

Je to jen takový postřeh, logický a dostupný každému, kdo se nad tím trochu zamyslí, ovšem postřeh zcela zásadní, který rozhodně stojí za poznamenání a připomenutí.

Velké červené tlačítko


Kdybychom žili v dokonalém světě – a nemusel by být vlastně ani dokonalý, úplně by stačil příčetný – tak by americký prezident před tím, než zmáčkne to příslovečné velké červené tlačítko v jaderném kufříku, musel mít povinnost vykonat něco, čím se k tomu kvalifikuje. Ne vyhrát volby, ale třeba zabít toho mariňáka, který ten kufřík nosí, říct třikrát za sebou tři sta tři a třicet tři stříbrných stříkaček, nebo cokoliv jiného, čím by dokázal, že je hoden zničit svět, nebo co by ho alespoň zdrželo. A samozřejmě nejenom americký prezident, ale i všichni ostatní prezidenti, generálové a výkonní praporčíci, co ji po světě běhá.

Bohužel, náš svět není nejenom dokonalý, ale ani příčetný, takže americkému prezidentovi ke zničení světa (nenechte se zmást tím, že tomu bude spolu s dalšími hlupáky říkat záchrana) stačí jen ty volby a tlačítko. Soudím tak alespoň podle toho, že v americkém Kongresu čerstvě leží návrh zákona, podle kterého by nově prezident USA musel mít ke zmáčknutí velkého červeného tlačítka souhlas Kongresu v podobě vyhlášení války (tedy z pohledu současné praxe americké zahraniční politiky – a válka je, jak víme od Prušáků, pokračování politiky jinými prostředky – něčeho archaického a překonaného).

Čili zatím ho mít nemusí. A vzato do důsledků, obejde se bez něj i potom, protože důležité je to tlačítko, ne ten souhlas. Ale alespoň formálně vzato by svět s takovým zákonem byl o něco příčetnější, než je ten současný, kde má jeden člověk takovou moc ničit, aniž by měl možnost a povinnost stavět.