Úterní zpráva o stavu světa

Dneska se v Deníku Referendum vytáhli a za moje peníze odvedli dobrou práci. Hned čtyři texty, které neřeší kozy celebrit a plky prezidentů, o kterých se píše všude, ale to podstatné, o čem se píše málokde.

Konzum a estetika dálničních billboardů

Billboardy jsou projevem konzumu a vizuálního smogu. (…) Reklama představuje kulturu spotřební společnosti. (…) Prostřednictvím obrazů propaguje, v co daná společnost sama věří.

Co se nedočteme ve volebních programech o tématu školství

Petr Chaluš uvádí konkrétní návrhy kroků, které by měl obsahovat volební program jakékoli strany, které alespoň trochu záleží na úrovni vzdělávání a na tom, jak budou děti i dospělí schopni v budoucnu vnímat a přetvářet svět kolem sebe.

Dlužno dodat, že to jsou návrhy radikální až revoluční, ale proč ne, bez nekonvenčního myšlení se nikam neposuneme.

Vzdělávání u nás nepředstavuje rozhodující téma, a to ani před volbami. Vzdělávání nám přitom může dát moc nahlížet za obzory, poznávat sebe, druhé, svět. Pokud nevěnujeme pozornost sobě, druhým a světu, čemu ji tedy věnujeme? Volební témata budou nejspíše jako vždy zejména ekonomického charakteru – kdo a jak zajistí naše bohatství, případně ještě sociálně-fobická – která skupina lidí nás ohrožuje více než jiná. Peníze a strach zřejmě rozhodují volby ve větší míře než kapitoly ve volebních programech týkající se vzdělávání, přestože to nás může učinit bohatšími všechny a omezit v nás strach z jakýchkoli druhých.

Problémy s bydlením: dobře už bylo

V České republice existuje vysoké procento domácností, které jsou ohroženy ztrátou bydlení. (…) Míra zjevné a naléhavé chudoby je u nás relativně nízká. Zvyšuje se ale procento domácností, které od chudoby dělí jen krok. Ten může mít podobu ztráty zaměstnání, poklesu příjmu (včetně přechodu na mateřskou a rodičovskou), odchodu do důchodu či úmrtí partnera.

Lidé by si měli uvědomit, že dobře už bylo a bydlení v nájmu, a to i obecním, bude podle všeho pro nové generace představovat racionální strategii, jak řešit bydlení. Neměla by tedy nést stigma něčeho podřadného.

Nouze budí podezření

Proč nám všechna slovní spojení obsahující slovo „sociální“ připadají a priori nežádoucí? Nejspíš nám připomínají hrozbu našeho vlastního pádu. (…) Stručné, ale velice výstižné vyjádření stavu mysli podstatné části občanů. Pomoc lidem v nouzi začíná být nežádoucím „sociálním experimentem movitých“. (…) Obyvatele, kteří si zasluhují různé sociální ohledy, začínáme mít za nebezpečný společenský odpad, podobný odpadu jadernému, u nějž rovněž řešíme, kam s ním.

(…) Že sociální byty považuji za obecní komfort podobně jako sportoviště a jiná hřiště. Že je to přinejmenším stejně důležité a rovněž hodno pýchy. Byl jsem upozorněn, že sociální byty jako nutné zlo rozhodně žádnou pýchou obce nejsou a do komfortu nepatří.

Advertisements

83 comments

  1. brtnikvbrlohu

    Přečetl jsem si ten o školství – po čase zdejším článkem donucen na DR nakouknout, tedy tolik plků pohromadě se najde málokde, autor dané tematice vůbec nerozumí

      • Hudec

        Lidové noviny mají každou sobotu takový sloupek, nazvaný „Ztraceni v jazyce“. Možná byste se tam mohl dotázat, co to znamená něčemu ne/rozumět, případně to nějak vyložit. Když ne tam , tak třeba tady.
        Vy nechápete, co to znamená, když někdo o komsi jiném napíše, že „tomu nerozumí“?
        Potřebujete k tomu výkladový slovník?

        • Tribun

          Vy jste opravdu nepochopil, na co jsem se ptal? Pravda, nezeptal jsem se polopaticky, ale myslel bych, že srozumitelně. Zkusím to tedy jinak: zajímá mne, proč se kolega Brtník domnívá, že Chaluš problematice nerozumí, v čem a proč se mýlí a jaká stanoviska by musel prezentovat, aby tomu „rozumně“? Už je to jasné?

      • vera

        Ano, překonat konzervativní stanoviska …
        Někdy v roce 2012 zveřejňuje MŠMT „Záměr rozvoje čtenářské a matematické gramotnosti v základním vzdělávání, který si klade za cíl vytvořit předpoklady pro zvýšení úrovně čtenářské a matematické gramotnosti žáků v České republice.“
        Sice jsou v tomto materiálu uvedeny výsledky mezinárodního srování, a je jasně uvedeno o kolik se zhoršily schopnosti číst a rozumět textu našich dětí teď, ve srovnání s předchozími lety. Pokles o 20 míst ?
        Přesto se text hemží výzvami nepoužívat staré metody, hledat nové ! rozvíjet jiné formy! a hlavně – testovat, hodnotit, zkoumat…
        Není trochu trapné, aby ministerstvo, po několikaletém rušení všech předchozích metodik, vyhlašovalo program naučit děti na základní škole číst, psát a počítat???
        trochu to vyvolává dojem, že konzervativní stanoviska, nebo dokonce odbornost…. je nutné rušit, copak na něčem takovém se dá vydělat?

        • Kamil Mudra

          Když se svět mění k horšímu škola by neměla. Protože jedině tak zůstává šance že to její absolventi jednou otočí k lepšímu.

            • hank

              Snaha o návrat k minulosti není nikdy řešením krize – je jejím nejnebezpečnějším příznakem.
              (Václav Bělohradský)

              • hank

                Všechny pokusy o restauraci společenských systémů v historii zatím vždy byly k horšímu a stejně nikdy k ničemu rozumnému nevedly. Historické tendence se stejně pokaždé nakonec prosadily. Akorát že ty pokusy o restauraci vždycky přinesly zbytečné oběti navíc.

                Je pochopitelné, že současníci nemusejí vždy poznat, kam vývoj směřuje. Nicméně z historie se už dávno mohli naučit, že klást mu odpor snahou vrátit se tam, kde už společnost jednou byla, je zcela zbytečné a kontraproduktivní.

    • poznamkovnik

      Souhlas, nepochopil jsem co chtěl autor sdělit a co chtěl konrétně navrhnout.
      Hlavně pokud chce psát o tomto tématu – tak by si autor mohl ujasnit nejprve pojmy vzdělání a výchova, než přicházet s rodičem vzdělavatelem.

    • vera

      Ale rozumí, velice dobře rozumí, nejlépe z vás všech, protože nejrychleji pochopil jak lukrativním oborem se dnes stalo „vzdělávání“. A snaha zpolitizovat toto téma je, podle mého názoru, reakcí na rozhodnutí MŠMT nepřidělovat další licence soukromým školám.
      Tadz bych řekla, že odmítnout ho šmahem jako amatéra asi není dobře, protože to co píše je program EDUInu, velkého guru ministerstva školství, propagátora zoufalé snahy něco umět bez nutnosti se učit. Odbornost je v tomto případě jenom na závadu :-)

  2. tresen

    Četla jsem to taky a souhlasím, že je v tom článku mnoho slov a vět a smysl uniká. Souhlasit se ale rozhodně dá s úvodem, kde Chaluš píše, že strany, které jdou do voleb, by měly říct, jak si představují školství. A já dodávám, že konkrétně. Ne takové ty obecné řečičky, co nejsou nic proti ničemu, jako že je třeba posilovat společenské uznání učitelů anebo že škola má děti bavit.

    • Tribun

      Neříkám, že s Chalušem souhlasím, ale smysl jeho sdělení jsem myslím pochopil jasně a nemusel jsem ani moc pátrat. Stručně bych ho charakterizoval jako posun od disciplinace k emancipaci.

          • vera

            Jiné časy, ano. Tehdy měl učitel rákosku a šikanoval děti. Dneska mají děti mobily a šikanujou učitele. Pokud mu nezkrátí utrpení jiným způsobem…
            Ale pravdu máte jen částečně. Tož dril tehdy byl, ale jinak už před těmi xx lety probíhalo něco obdobného, co popisuje pan Chaluš – děti chodily do školy jen na pár hodin, jen se naučit číst a kupecké počty, modlitba a zpěv… kolik roků jim stačilo, čtyři? A jinak se učily v přirozeném prostředí své komuny, pobíháním po vesnici, a dělaly projekty jako třeba mlýnky na potoce a vynášení moreny, no a v době polních prací projektově pomáhaly odnášet kamení z pole, nebo tak něco. Byla to úžasná doba, a asi je krásné že se vrací…
            Na funkci a vlastnostech lidského mozku se ale nezměnilo nic. Tak jako je po dešti mokro, a lépe pracují trénované svaly, tak lepší výsledky vykazuje mozek, je-li trénován. Nahodilé vyzobávání zajímavostí nemůže nahradit systematicky postavené vzdělávání. Nahrazení učitele průvodcem jen odsune hodnocení člověka a sebereflexi do pozdější doby…
            Takže se pak rodí takový paradox : titulek hlásá, že nároky mladých zaměstnanců rostou, ale v článku si zaměstnavatelé stěžují že mladí nejsou dostatečně vzdělaní…
            https://www.novinky.cz/kariera/351479-naroky-mladych-zamestnancu-rostou.html je

            • Tribun

              Otázka je, jak má takový trénink mozku vypadat, aby byl adekvátní měnícím se podmínkám. Vojáci také netrénují útok na bodáky, který byl kdysi základem taktiky. Že nároky mladých rostou a neodpovídají jejich schopnostem není podle mě ani tak vina školy, jako důsledek „amerinistické“ propagandy. Když někdo celý život poslouchá, že je borec, který musí uspět a ostatní jsou překážky, které musí překonat, tak se to nějak projevit musí.

              • Antimon

                Jak to víte? Vy jste voják? Výcvik boje muž proti muži je součásti výcviku i dnes. A k tomu ten bodák patří.

                • Tribun

                  A je jediná nebo dominantní dovednost? Není. S výcvikem adekvátním Třicetileté válce by dnes žádná armáda nic nepořídila. Už v 1. světové válce se bodáky ukázaly pro boj muže proti muži jako nevhodné.

      • XY

        Je mi líto, gender negender, pro mne je to smetanová Ema i kdybych se rozkrájel, jelikož vím, co dělám…
        „Nabrífujte“ slepici, ale pořád to bude jenom ten kur. Krásný víkend. :-)

      • tresen

        V českých papírech má ta koza jméno Smetanová.
        Ten rozhovor byl vyvážený genderově, názorově a zejména intelektuálně. Se vší úctou k dílu pana Kusturici.

        • XY

          No, zejména o tom Kusturicově díle jsme se z rozhovoru smetanové Emy opravdu hodně dověděli, klobouk dolů. To jistá Milenkovičová byla v dnešních aprílových v Lidovkách v rozhovoru s tímtéž pánem daleko úspěšnější. O jaké genderové vyváženosti račte hovořit?
          Vždycky jsem si říkal, pro koho jsou takové konfrontačně výslechové rozhovory určeny. Už to konečně vím. :-)

          • Seal

            Ale to oni už dopředu avizovali, že tenhle rozhovor s Kusturicou nebude ani tak o filmu :-) Emma si udělala pečlivou písemnou přípravu a měla za zády ještě nějakou editorku, což nakonec sama „práskla“. Tím bych výčet zajímavostí uzavřel, protože ani Kusturica neřekl nic, co by nepatřilo k už hodně známým argumentům. No a podle toho, co lidi chtěli slyšet, pak na sociálních sítích hodnotili kladně buď Kusturicu, anebo naopak Smetanu. Pokud by ale tímhle stylem „grilovala“ třeba Babiše nebo Sobotku, tak by jistě měla úspěch u řady internetových „střelců“ (čímž samozřejmě nemyslím vás, XY), kteří jí teď kvůli Kusturicovi nemohou přijít na jméno. Konfrontační styl bohužel k dnešní době patří, takže i oblíbenost médií se měří podle toho, koho berou jako „padoucha“, a koho naopak považují za „hrdinu“. I když na druhou stranu, proč si DVTV do svých řad vzala zrovna tuhle bývalou zprávařku z Novy, taky moc nechápu. Možná to nějak souvisí s Drtinovou, ale to teď vyloženě spekuluju. DVTV už skoro nesleduji (jenom když se objeví odkaz na něco zajímavého), protože mi tak nějak celkově připadají za zenitem; bez ohledu na ten dnešní velký drajv Seznamu.

          • tresen

            Fakt? Rozhovorům, které vede ona Emma, se vyhýbám. Na tenhle jsem mrkla jen kvůli tomu, abych zjistila, co vás tak vytočilo, že sem dáváte odkaz.

          • XY

            No, upřímně řečeno, co mě opravdu vyděsilo, je neuvěřitelná ubohost celého rozhovoru. Prokristapána, DVTV má před kamerou jednoho z nejzajímavějších tvůrců soudobé evropské kinematografie, schopného nadto české konverzace, a posadí proti němu smetanovou Emu (sic!), která zjevně o Kusturicovi neví nic než to, co má předepsáno v tabletu, a vede rozhovor v angličtině. Už to je samozřejmě urážka. Že potom místo oceněného a skutečně výjimečného filmového díla rozebírá s Kusturicou jeho politické názory, je urážka na druhou. A to jí Kusturica vysvětluje se vší jemností a přitom na důrazném na příkladu hollywoodských hvězd angažovaných v neúspěšné volební agitaci ve prospěch Hillary, jak bezvýznamné jsou dnes politické názory tvůrců i všelikých momentálních „stars“. Teď spěchám, maje před sebou jiné úkole, ale ještě se k věci vrátím.
            Pěkný večer!

            • XY

              „…Z tranzistorového rádia ležícího nad jejich hlavami se ozýval důvěrně známý hlas Bernardův; hovořil s hercem, jehož film měl mít v příštích dnech premiéru. Zvýšený hercův hlas je probudil z polospánku.
              „Přišel jsem, abych s vámi mluvil o filmu a ne o svém synovi,“
              „Nebojte se, na film dojde,“ říkal Bernardův hlas. „Jsou tu však požadavky aktuality. Vyskytly se hlasy, že jste sám v aféře svého syna hrál určitou roli.“
              „Když jste mě sem pozval, řekl jste mi výslovně, že se mnou chcete mluvit o filmu. Budeme tedy mluvit o filmu a ne o mých soukromých záležitostech.“
              „Jste veřejná osobnost a já se vás ptám na to, co veřejnost zajímá. Nevykonávám nic jiného než své povolání žurnalisty.“
              „Jsem připraven poslouchat vaše otázky týkající se filmu.“
              „Jak chcete. Ale posluchači se budou divit, proč odmítáte odpovědět.“ …“
              M.Kundera: Nesmrtelnost

              Budiž řečeno, že slovutný moderátor Bernard Bertrand uváděl později na svou omluvu, že byl v příšerné náladě, neboť toho rána za ním přišel jakýsi vysoký tlusťoch, nebezpečně přívětivě se usmíval a předal mu ohromnou lepenkovou rouru a trval na tom, aby ji příjemce před ním otevřel: „Byl tam diplom. V barvách. S nádherným písmem. Bylo tam napsáno: Bernard Bertrand byl jmenován totálním oslem.“
              Nevím, zda smetanovou Emu nepotkalo v pátek něco podobného, ale její rozhovor s Kusturicou je takřka školním příkladem takového totálního oslovství. Zásadní omyl byl už v okolnosti, že k takové exkluzivitě připustili v DVTV tuhle duchaprázdnou uvaděčku skandálních zpráv, neschopnou sebemenšího „raportu“ či elementární empatie k tomu, koho zpovídá. Kdyby tam místo ní byla jen fotka v životní velikosti, vůbec by se nic nestalo. Tím dostal celý rozhovor naprosto ledově odcizený ráz, jako kdyby vedla pokec s nějakým okresním hejtmanem, obviněným z defraudace. Její partner projevil podivuhodnou trpělivost a zdvořilost, koneckonců zrovna nafasoval Kristiána, takže to nějak přetrpěl. Jediné, co smetanová Ema zvládla, bylo dodržet schéma rozhovoru v mezích definovaných požadavky DTVT, pro daný případ ovšem absolutně nevhodné. Zatajila tím Kusturicovy vazby k české literatuře (Vančura, Hašek, Hrabal) i zdvořile kritický náhled na úspěšného literáta a myslitele na straně jedné a neúspěšného politika na straně druhé, totiž Václava Havla. Zatajila nám tím i vazby mezi českou literární inspirací a balkánskými vášněmi Kusturicových filmů, o tom, že laureát je žákem Otakara Vávry nepadlo ani slovo. Zato jsme se hodně poučili o Putinovi a Krymu. Kdo měl někdy v ruce Londonovo Doznání, tomu nemohlo uniknout, jak shodné jsou výslechové metody DVTV a referentů dávné StB, včetně „usvědčujících“ glos typu: Takže podle vás není mezi Rusy a Američany rozdíl (ve volné parafrázi), což jsou mimochodem manýry rovněž paní Drtinové. Divák si patrně má říci – ten Kusturica je ale blbec, to mu to zase ty čtveračivé smetanové culíky nandaly, čímž má být asi uspokojeno jeho intelektuální ego. Ani tohoto náhradního cíle culíky ovšem nedokázaly dosáhnout, zmrhaná příležitost.
              Myslím, že si smetanová Ema za rozhovor s Kusturicou zaslouží taky diplom – pytlík zrní.

              • Seal

                Kundera zaujal a potěšil :-)
                Emma to má myslím díky tomu rozhovoru s Kusturicou už spočítané. Soudím tak i podle jednoho videa, které ji označuje za „levičáckou blbku“, a silně se sdílí v alternativním internetovém vesmíru (možná je to i neomarxistka, komunistka nebo jiné podobné blééé, což se v případě pokračování její poněkud nešťastně zahájené moderátorské dráhy na DTVT jistě z těchto zdrojů brzo dozvíme). Jak už jsem psal, DVTV mě moc nebere, ale pokud snad někdo pojal plán, že by si s Emmy mohli vypěstovat nějakou novou, dneska už docela „opotřebovanou“ Drtinovou, tak se jim to asi dost těžko povede. Ona totiž Drtinová to už měla v sobě a navíc, co si její rozhovory v ČT pamatuji, striktně rozlišovala, jestli vede rozhovor s někým „normálním“, anebo s někým, kdo halt deklamuje, protože patří k českému politickému divadlu.
                Zpět ke Kunderovi: Kusturica patří k lidem, kterým se i dneska u nás díky překladu z angličtiny říká veřejní intelektuálové. Nemyslím si, že zrovna s nimi by šlo dělat v širokopásmových sdělovadlech ryze profesní rohovory, protože pak přistupujete na zcela opačný extrém. Z tohoto ranku se mi volně vybavuje rozhovor s Noamem Chomskym v Hydeparku-civilzace. Dneska si z tohoto pořadu ale hlavně pamatuji svůj základní prožitek: Vztah moderátor-host na rozdíl od páru Kusturica-Smetana sice fungoval, ale pokud jde o obsah, zajímovost a další podobné bonusy, tak to na mě díky celkové režiii působilo neméně strašidelně.
                Určitě se shodneme na tom, že díky konfrontačnímu stylu Emmy (nebyl bych si ovšem tak jistý, že šlo o její prvoplánovitost), jsme se o Kusturicovi prakticky nic nedozvěděli, a to nejenom, pokud jde o jeho filmovou a literární tvorbu. Mě by třeba děsně moc zajímala jeho osobní transformace, protože Kusturica je dneska názorově někde úplně jinde, než když v Praze studoval FAMU a potom střídavě žil ve svém rodném Sarajevu a točil po tehdejším filmovém světě (včetně asi toho pověstného Hollywoodu). Samozřejmě, že i s Kusturicou jde udělat profesionální rozhovor, i když – jak zjišťuji – nějaký pohotový soudce honem označil zkušenou rozhlasovou moderátorku kvůli rozhovoru s Kusturicou za „kunďabu“: https://www.youtube.com/watch?v=5fb6HWcxtmk

              • XY

                No, Seale, díky za to potěšení z odkazu, tenhle rozhovor mi unikl, aspoň dodatečně mi udělal radost. Ano, tak se to dělá, včetně přípravy moderátorky. Ostatně, drobounký detail – dorazila i s knížkou ku podpisu. Ještě stále mají veřejnoprávníci smysl – a tohle se Výborné opravdu povedlo, dala si záležet, včetně uměřené koketérie. Získala za to pro všechny, koho to zajímá, obrázek jeho myšlení o světě i tvorbě; kus duše E.K, včetně možného náznaku cesty k té jeho proměně, o niž se zajímáte.
                S vaším postřehem o formátu takových rozhovorů v širokopásmovém médiu souhlasím; v tomto případě obzvlášť – a je třeba podotknout, že Radiožurnál pro vysílání snímek rozhodně nadrobil (nebo teprve nadrobí?) na několik sekvencí, které promíchá se selektorem vybranou hudbou, jež nejspíše vůbec nesouvisí s tématem, ale to hlavní, totiž že tu byl strašně zajímavý chlap, na jehož filmy stojí za to zajít, to se – ve shodě obou aktérů – paní Výborné podařilo.
                Smetanovou Emu už bych do toho nemíchal; třeba jí ten malér trochu nakopne k lepšímu a dojde jí, na co má a na co opravdu ještě nemá a dlouho mít nebude. Naděje umírá poslední.

              • XY

                A ještě k těm veřejným intelektuálům – to je role, které se citovaný romanopisec už dávno vzdal, protože je to nesmyslné – takový člověk příliš často reaguje (musí reagovat) na základě velmi nedostatečných informací; případ „humanitárního bombardování“ si pamatujeme všichni. Ve shodě s citovaným spisovatelem (nikoli dramatikem) soudím, že za tvůrce mluví jeho dílo, protože za ně může ručit, kdežto v těch aktuálních světových problémech málokdy může ručit za přesnost informací, o jejichž komentování je žádán. V konečném důsledku to znamená, že často není dramatického rozdílu mezi veřejným intelektuálem a veřejnou toaletou – každý obě položky používá, jak se mu zrovna hodí a jak potřebuje.
                Ad ten neveřejný romanopisec: až na výjimky nedává žádná interview přinejmenším dvacet let; poslední veřejné stanovisko, jehož se dopustil (a myslím, že ho to dodnes mrzí) se týkalo rozpadu Jugoslávie. A přesto byl ještě před třemi léty v jakémsi stupidním žebříčku těch světových veřejných intelektuálů veden asi jako pátý nejvlivnější. Čili – ono to dílo samo o sobě má možná větší vliv než časové komentáře ke světodějným událostem.

  3. embecko

    „Svět se mění a škola se musí změnit s ním.“ (Citace Tribun)
    A ted si predstavte, tribune, ze behem pristi generace se uvazuje o ztrate 40%-70% vsech pracovnich mist skrze robotizaci.
    To tedy bude velka vyzva pro skoly, protoze jestli by pak mely mit nejaky cil, vzdelane obyvatelstvo to rozhodne nebude.
    Obavam se, ze skoly zmutuji v propagandisticke instituce a to zcela zakonite: Plosne vzdelani nebude potreba, nebot nebude k uzitku. Vyjma treba 20% zaku, kteri budou obsluhovat SW robotu a dalsich 20% (jiz mene kvalifikovanych), urcenych k udrzbe a vymene HW. Zbytek naopak bude treba udrzovat v modusu „chleb a hry“ a tedy je ocekava takove napul-vzdelani, aplikovatelene prouze na pozicich, dotovanych skrze socialni instituce.
    Pokud pisete, ze skola se musi zmenit, pak s tim souhlasim, ale vystup z takoveho rozhodnuti vidim spise jako (velmi) negativni.

      • poznamkovnik

        Vzdělané obyvatelstvo netřeba, pokud je zaměstnáváno v call centerech kde přesvědčuje jiné nakupovat služby které nepotřebují. Pokud tam bude pracovat někdo kdo nezapomněl zbytky základního vzdělání a zdravý rozum tak musí skončit s psychickými problémy např..
        Pokud by měla diskuse o něčem být tak musí začít rozborem současného stavu a ten není povzbudivý. Museli bychom přiznat že úroveň znalostí jde setrvale dolů zatímco neustále inovujeme.
        Normálním postupem pokud něco nefunguje a předtím fungovalo – je vrátit se do posledního bodu kdy to fungovalo a nepokoušet zmateně dělat jakékoliv další pokusy – což je bohužel náš současný stav.

        • Tribun

          Relativní úroveň znalostí musí nevyhnutelně klesat, bez ohledu na to, jak moc se vám podaří zvýšit tu absolutní, protože toho, co lze vědět, stále přibývá, a to měrou přímo exponenciální, zatímco kapacita lidského intelektu je omezená (kdyby ničím jiným, tak délkou života, tedy časem po který se dá vzdělávat).

          • XY

            Jistě, jistě, Tribune, důsledkem je čím dál větší atomizace=specializace vědění a poznávání na straně jedné – a vzrůst fachidiocie na straně druhé. To u skutečných specialistů.
            Pokud mohu soudit z vlastních, už dost omezených, zkušeností, to základní, co ovlivňuje úroveň vzdělání, je kromě přirozeného talentu a inteligence vůle a chuť žáka či studenta využít možností, jaké se mu nabízejí. Když jsem se před časem setkal s jedním neuvěřitelně chytrým, vzdělaným a tvůrčím mladým mužem nesmírně širokých zájmů, znalostí a schopností, diskrétně jsem pátral u jeho pedagogů, jak se takový zázrak přírody může vyvinout v obecné mizérii školství (v tomto případě vysokého). I bylo mi řečeno: To byl student, který ta léta na fakultě opravdu věnoval studiu a poznávání (ale vedle toho vím, co oni nevěděli – že totiž mimo školu rozvíjel stejně mimořádným způsobem ještě své další tvůrčí a organizační talenty, opravdu výjimečný případ). Habilitoval se na své almě mater a rvaly se o něho dva ústavy, jak se tam dnes říká katedrám, což vyřešil elegantně: Je profesorem jedné ne bezvýznamné univerzity v Británii. Kromě toho „ženatý a se závazky.“ Stihl zkrátka vše. Asi genius.

              • XY

                Hádáte správně. Asi by měl námitky, aby ho tady nějaký anonym tahal po webu… :-) Ale jeho habilitační práce vyšla tiskem, je průsečíkem nejméně tří specializovaných oborů (anglistiky, bohemistiky, teatrologie) a obnáší včetně rejstříku a dalších povinných položek pouhých 1132 stran kvartového formátu.
                To víte, že se přitom dopouští docela zásadních objevů…
                Neuvěřitelný chlap.

            • embecko

              „To byl student, který ta léta na fakultě opravdu věnoval studiu“
              Ano, to je primy uder na hlavicku…nebudu hodnotit, jen predam odpozorovane: Dnes skola jako by rezignovala na plosne vzdelani a soustredi se jen na zaky, kteri se chteji ucit sami. Taci se rozpoznaji uz na prvem stupni ZS.
              Jako by se dostavaly do konfliktu oba pedagogicke koncepty: Bud budete ucit vsechny stejne a dostanete se treba na 90% „optimalni“ vzdelanosti u vsech, anebo ty, ktere uceni nebere, nechate padnout na 70% a naopak samovolnemu ucednikovi umoznite se vysplhat prez 100%.
              Rodice to vetsinou akceptuji (nemluvim ted o CR), zde hodne zalezi na kuturnich a socialnich tradicich:
              Jsou spolecnosti, kde se traduje „pokud nebudes studovat, budes blbej a lide se te nebudou vazit“ (anebo neco podobneho) a jsou spolecnosti, kde nestudovat a jit do uceni je brano jako zaklad kvalitniho a stabilniho zivota.
              Cesi jsou spise z prveho kadlubu…a ted je velka otazka, jak moc je tohle pro spolecnost prinosne: Hodne deti je do studii donuceno a pak zastavaji pozici, na kterou nestaci a pridelavaji tim problemy jak sobe, tak druhym.
              Jak jsem byl prekvapen, kdyz jsem zjistil, ze zde se deti nepripravuji na zkousky na gymnasium: rodice tvrdi, ze nechteji zkreslit potomkovu vykonnost tim, ze by zacal sprtat dva, tri mesice pred prijimackami. Nekdy lze mezi rodici zaslechnout „lepsi spokojeny zednik, nezli nestastny pravnik“.

              Tim se dostavam k Tribunove otazce „Proč by nebylo vzdělané obyvatelstvo třeba?“ a odpovidam, protoze nebude treba. Nebude tolik pracovnich pozic, kde by slo vzdelani uplatnit, pricemz stav „prekvalifikovany pracovnik“ je postrachem kazdeho zamestnavatele: Moc vi, moc rejpe, je moc chytrej, takovym se vyhybaji jako cert krizi a radsi si nasmlouvaji podkvalifikovaneho s tim, ze ho douci za provozu. Dnes prace v manazerskem systemu je presne delena a strukturovana, to neni obdobi budovani socialismu, kdy byla potreba kazda otevrena hlava. Dnes je vetsina technologii u vyrobnich procesu jiz vyresena a zamestnanec pusobi jen v roli chytreho robota a vykonava ty ukony, na ktere dostane noty zhora od manazera.
              Ted nemluvim o akademicke (vyzkumne) sfere, to je neco jineho.

              Proto bych si prisadil na to, ze buducnost vzdelani bude exkluzivni. S tim, ze vseobecna vzdelanost bude upadat, nebot o ni nebude zajem. Ted mluvim o vzdelanosti coby obecne chapanem terminu, tedy nikoliv o zaberu (hloubce) vzdelani, ale o jeho intenzite. To znamena, ze za vzdelaneho muze byt dnes povazovan i fachidiot. Pokud by mel dneska clovek opravdu klasicke vzdelani, tak by byl nezamestnatelny. Hluboke vzdelani dnes uz moc pouzitene neni a nenapada mne zadna prace, kde by bylo vyzadovane ci uplatnitelne. Mozna treba kritik, nebo neci poradce, treba.
              Vidim to tak, ze momentalne jsou spolu v konfliktu statni etos, vyzadujici vzdelane obyvatelstvo a privatni podnikatelska lobby, vyzadujici fachidioty + par % lidi, kteri tomu budou doopravdy rozumet (to jsou ti, co se uci sami). Ted jde samozrejme o to, kdo bude nakonec skolstvi platit a tedy udavat trend a tim padem ho i ridit a davat mu napln…nepisi ani bohuzel a ani nastesti, ale vsazim na soukrome lobby, ktere statni ideu plosne vzdelaneho obyvatelstva odsune na druhou kolej.

              • embecko

                Tim se vlastne dostavame i k inkluzi, ktera tech par procent samostatne se ucicich deti tolik neohozi (chteji samy vedet a samy se i nauci), ale zato stahne pod prumer prumerne zaky, kteri by mohli byt mnohem lepsi. Ti se dobre uci, ale potrebuji k tomu motivaci od druheho (ucitele), ale te se v inkluzni tride nedostane. Bud na to nebude cas, anebo zaci zneuziji ztraty (nemoznosti) koncentrace vyukoveho procesu a budou se ulejvat.
                To tedy neohrozi samo-motivujici se zaky a zaroven to nebude vadit skole (cti kapitalistovi), protoze tomu nejen staci, ale dokonce mu jde jen o tech par opravdu chytrych. Zbytek ho nezajima, ti se tech par pracovnich ukonu nauci vzdycky a co maji delat, to jim reknou ti chytrejsi. Takze inkluze vlastne jakoby neni tema a neni „dulezita“, alespon v mych ocich (pro zucastnene odborniky urcite). At k ni ve velke mire dojde, anebo ne, smysl vyukoveho procesu nebude ani v jednom, ani druhem pripade, ohrozen. A jak uz to tak v dnesni dobe chodi, tak zrovna potomci tech, kteri za inkluzi tolik bojuji, budou v budoucnu inkluzi postizeni nejvice.

                • Kamil Mudra

                  Tim se dostavam k Tribunove otazce „Proč by nebylo vzdělané obyvatelstvo třeba?“ a odpovidam, protoze nebude treba.

                  Řekl bych že nejenom nebude třeba ale bude (a je) vyloženě nežádoucí jak ze strany států tak i ze strany zaměstnavatelů. Jak vždy říká Pjakin ve svých pořadech: „Každý v míře svého pochopení pracuje pro sebe a v míře svého nepochopení na ty, kteří toho vědí a chápou více.“
                  Protože nejen zaměstnavatel ale ani vlády nestojí o toho kdo: „Moc vi, moc rejpe, je moc chytrej…“ a doučování za provozu se ukazuje jako dobrá strategie nejen u zaměstnanců ale i občanů obecně. Snáze se pak uvádí do praxe že co platilo včera – dnes už neplatí a že co platí dnes – nemusí nutně platit zítra.

                  Samozřejmě že to co Pjakin říká, nemá v případě jedince, univerzální platnost, protože i velmi chápavý člověk může být okolnostmi (systémem) donucen k tomu aby pracoval na toho kdo má v ruce dostatečně silné nástroje aby ho donutil k práci/spolupráci ke které by se sám, v míře svého chápání nerozhodl. Ale řekl bych že pro zájmové skupiny např. zaměstnanci versus zaměstnavatel, nebo občané versus vláda, tohle platí nepochybně.

                • Tribun

                  A co je nám do nějaký vlád? Ať si vlády a korporace chtějí, co chtějí, není jenom na nich, jestli bude po jejich.

                • Kamil Mudra

                  A co je vládám do nás? O tom co a jak se bude učit ve školách rozhoduje ministerstvo.

                • Kamil Mudra

                  Řídí ho ministr a „volí ho“ předseda vlády.

                • Kamil Mudra

                  Fakt vás to baví hrát si na naivku? I přitom jak dlouho se už známe a kolikrát jsme se v minulosti shodli na tom jak malý vliv má občan skrze volby na osobnostní skladbu parlamentu a personální obsazení vlády?
                  Občas, Tribune, mívám pocit že za vás pod vaším nickem někdo „zaskakuje“.
                  A ne zrovna nejlépe. :-(

                • Tribun

                  Když vliv mít nechce, tak ho nemá, to je jasné. A že to politikům vyhovuje, když občan rezignuje, to snad také.

                • Kamil Mudra

                  Na kolik chce mít vliv nebo nechce – na tom v zastupitelské demokracii nesejde. I když vyhraje strana které jste dal svůj hlas – dále to už probíhá bez vás. Uzavře se koalice která si už bez vás zvolí předsedu vlády a do poslaneckých lavic usadí svoje straníky. Předseda vlády najmenuje ministry a kdo jimi bude už také s voliči nekonzultuje. Ministři si naberou personál aniž by se nějak zaobírali voličovým názorem. Ve výsledku rozhodují na ministerstvu lidé o kterých jste během volby ani neslyšel. Proč se tváříte jako byste tohle nevěděl?

                • Tribun

                  Když jim to lidé za čtyři roky znova nahází a ty čtyři roky jim dávají pokoj, tak ano. Pokud se má něco změnit, tak ta změna musí přijít zdola, od těch, kteří mají z politiky (či spíše politikaření) živobytí ji čekat nemůžeme.

                • Kamil Mudra

                  Nojo, Tribune, ale co člověk, mimo účasti na demonstracích a podepisování petic, může dělat? Tedy, já bych věděl… Ale to byste mi vy, se svým abnormálně vyvinutým pacifistickým cítěním, asi neschválil.

                • hank

                  Kamil Mudra: „…ale co člověk, mimo účasti na demonstracích a podepisování petic, může dělat?“

                  Pořád se motáme dokolečka kolem toho samého.

                  Každý může dělat tu masarykovskou „drobnou práci“ v dosahu svých možností. V dnešním pojetí odpovídajícím stavu společnosti začátku 21. století to tedy znamená budovat komunity odspodu, v obcích, odborech, družstvech, ad-hoc spolcích nebo jiných vhodných společenstvích, s cílem dosáhnout co nejmenší závislosti na „systému“. Budovat je s cílem dosažení odolnosti proti krizím všeho druhu, s cílem co největší energetické a potravinové soběstačnosti, s cílem pěstování vzájemné pomoci, svépomoci a obnovy „přirozených“ vztahů. Přitom využívat technických vymožeností i (zatím ještě stále funkčních) předností organizačního a politicko-právního uspořádání západní civilizace, bez všeprostupujícího důrazu na konzum. Snažit se používat ekonomiku, stát a právo jako prostředek, jako obslužné struktury pro celou společnost a nikoli jen pro pár ředitelů zeměkoule, nebo dokonce jako samoúčel.

                  Přes všechny svalnaté řeči nebo naivní představy, které si lze občas přečíst na netu, většina zdejšího obyvatelstva jistě dá vposledku přednost tomu, být (nejen kvůli tzv. životní úrovni) součástí periférie civilizace západního typu (když už nemůžeme – nechceme? – být součástí jejího jádra) než severním výběžkem Balkánu nebo západním pohraničím eurasijského impéria vedeného čínsko-ruskou unií. Za sebe jistě nechci žít ani v konfuciánské hierarchii ani v byzantsko-pravoslavné oligarchii, o patriarchálním kmenovém uspořádání, kde vládnou warlordi, zákon džungle a krevní msta, ani nemluvě.

                  A znovu opakuji: Nejde mi o západní životní úroveň, jde mi o možnost spolurozhodovat o sobě a o komunitě, o budoucnosti, o veřejných věcech. Ve všech těchto oblastech dává západní civilizace jistě větší prostor pro účast každého na řízení společnosti než na fatalistickém Východě, v krutě bezohledném Rusku nebo v podmínkách středovýchodní kmenové války všech proti všem.

                  A jestli někdo volí „ne“, měl by si přiznat proč. Brexit ani výsledky amerických prezidentských voleb nebyly výsledkem vzepětí demokratického uvědomění občanstva vychovaného anglosaskou kulturou. Šlo o to, že většina „dolního“ lidu do toho svým vládám chtěla zkrátka hodit vidle, bez ohledu na možné důsledky, které si ta většina ani náhodou nedokáže představit. A totéž se IMO bude týkat i případného rozpadu EU. Většinová volba „ne“, týkající se „zrušení“ evropských struktur západního typu, povede zákonitě k jedné ze tří variant, které jsem naznačil výše. Nevím o nikom, kdo by měl představu, čím jiným by se současný „systém“ měl nahradit. Ale ani o nikom, kdo by doopravdy volil kteroukoli z nich. (Náčelníka Atapanu neberu vážně, pochopitelně. Amazonský prales zde v dohledné době zcela jistě nevznikne… :-D)

              • Tribun

                To jsme ale pořád u toho, že vzdělání považujete za svého druhu výrobní faktor a nikoliv nástroj osobnostního rozvoje. Tedy výcvik vs. výchova. Podle mě musíme udělat zásadní mentální krok a posunout se od otázky, zda má skladník ve šroubárně umět číst Vergilia v originále k otázce, proč by měl někdo, kdo si umí přečíst Vergilia v originále, dělat skladníka ve šroubárně, a možná ještě dál, totiž proč by měli dělat skladníky lidi, když tu ubíjející práci zvládnou stejně dobře roboti?

                • embecko

                  Jak jiz bylo vyse XY receno (a ja mam stejna pozorovani), dobrovolne se uci jen zlomek zaku, do zbytku to musite nalejt pod tlakem, tj. nasilim. A k tomu musite mit nejaky padny argument, ktery opodstatni onu namahu. Posledne to zvladli komuniste s argumentem „vzdelani je prospesne jak pro jedince, tak pro spolecnost“ a to, vyjma par psychopatu, chapal snad kazdy. V dobe industrializace bylo treba otevrenych hlav a kdo nebyl uplne hloupy, ten se chytnul vzdycky, kdo byl navic i vzdelany, dosahl nebyvaleho zivotniho standardu.
                  Dnes k zivotnimu uspechu vzdelani nepotrebujete a nemam predstavu, co byste lidem (zakum) pod pojmem „osobnostni rozvoj“ nabidl. Sorry, ale k cemu, jako? :o)
                  Ta dalsi otazka neni jednoducha: nebudou- li lide delat skladniky, co tedy s nimi bude? Soucasny system se vyhyba robotizaci a zdrzuje ji jen jak to jde a soucasne umele prezamestnava lidi v pozicich, kde nejsou vubec treba, a to prave z duvodu tezke odpovedi na tuto otazku: Kam s nimi?
                  Chcete z lidi,kteri nemaji pro vzdelani smysl, kteri nejsou intelektualy a ktere nebavi odhalovat zakouti zivota, vytvorit nasilim vzdelance jen z duvodu osobnostniho rozvoje o ktery nemaji zajem, nebavi je to a nemaji k takovemu zpusobu existence zadne vlohy?
                  To jste jakoby na pocatcich komunismu, nekdy v roce 1949 a vasim cilem je vzdelat masy…ovsem s tim rozdilem, ze vas jiz neceka zadna obnova republiky a zadne konkretni smerovani k nejakemu typu spolecnosti. Motivace nula, argumentace nula, opodstatneni „implementace“ vzdelani a s tim spojeneho odrikani se nula.
                  Muzeme samozrejme utopisticky vykriknout „vzdelani cini cloveka lepsiho“, ale co s tim dale? Dat se na drahu kazatele-socialniho proroka?

                • Tribun

                  Otázka „Kam s nimi?“ je fundamentálně špatně, protože nás drží v současném paradigmatu. že člověka dělá průmyslově produktivní práce, které ovšem potřebujeme překonat.

                • Kamil Mudra

                  Tak „my“, tedy společnost jako taková, ani tak nepotřebujeme aby lidé dělali práci kterou zvládnou roboti, jako spíš lidi potřebují práci za kterou by dostali zaplaceno. Alespoň do té doby než se zavede nějaký jiný způsob jak jim zajistit alespoň to nedůležitější pro aspoň trochu důstojné přežití.

                • XY

                  No, embé, jen dva mikrokomentáře – škola se (pokud vím) NESOUSTŘEDÍ na žáky, kteří studují sami, ti jsou spíše dokladem, že i v obecném poklesu nároků a úrovně se výjimečný talent prosadí; sleduji-li situaci skrze „domácí zdroj“ na středních školách, pak nejvíce vyčerpávajícího pracovního úsilí stojí pedagogy ten zoufalý průměr a podprůměr mezi žáky, čili tak 90% osazenstva každého ročníku. U géniů stačí, když aspoň neruší a neotravují… :-)
                  Střední a nakonec i vysoké školy přestaly být školami výběrovými, zdemokratizovaly se problematickým způsobem: Studentstvo tvoří masa pasivních individuí, vynakládajících své studijní úsilí s krajní efektivitou – získat co nejvíce při co nejmenším vynaložení námahy. Časy, z období nedostatku středních škol a tedy silného tlaku na výběrovost, spjatým často i s nehoráznou politickou selektivitou rodičů, jsou dávno pryč. Je to samozřejmě dobře, ale jak vidno, má to i své stinné stránky. (Notorického lajdáka lze už stěží motivovat úvahou, proč na příslušnou školu chodí, když nic nedělá, zatímco venku deset jiných a lepších čeká na jeho místo…)
                  Pobavil mne videozáznam ze semináře, jímž se tak trochu chlubil kolega ze studií a kantor par excelence, milovaný svými studenty: Vedl na něm dialog s nějakou svou studentkou: Děvče ze sebe dostalo nějakou tezi a dávný kolega se chopil slova a tezi rozváděl a aplikoval na příslušné situace, přičemž děvče zdvořile přikyvovalo, ale rozhodně pana učitele nerušilo nějakými svými názory či vědomostmi. Při další otázce se postup opakoval. Řekl bych, že v celkové stopáži pedagog zaujal plochu asi 85-90% procent výpovědi, studentce zbylo těch 10-15%. Děvče pak bylo pochváleno za excelentní výkon – jak takového pedagoga nemilovat?
                  A protože je to kamarád, neměl jsem to srdce být upřímný… ;-)

                • embecko

                  Diky za komentar, XY, jsem poucen, rozporovat nejsem povolan…samozrejme ceske skolstvi uz neznam, daval jsem k dobru me mistny postrehy a trochu necestne jsem je zobecnil. Necestne, ale mozna ne nesmyslne.
                  Zajimava pasaz je tahle: „masa pasivních individuí, vynakládajících své studijní úsilí s krajní efektivitou“…to vyznamem odpovida tomu, co pisi nahore, tedy ze vzdelani jiz neni nutne (mysleno ciste obecne: vzdelani jiz neni podminkou k dosazeni statutu, drive dosazitelneho pouze se vzdelanim).
                  Coby laik se bojim te doby, az se z tohoto studentskeho materialu vyklubou ucitele. Dneska mne neco podobneho napadlo v obchode, kde jacisi vyrostci klackovali, obcas shodili neco z regalu a sem tam vylili na podlahu trochu energydrinku…rikal jsem si „pockete, prodavacka vam da“, ale pak se zjevila prodavacka stejneho typu jako ti mladenci a zalibne je pozorovala. Ocividne bylo, ze jine chovani je ji cizi a ze jejich aktivitu jim narusovat nehodla. A najednou bylo vse v harmonii, zmocnilo se mne temer prozreni a jako bych se ocitl v zive budoucnosti. nepredstavitele se stalo moznym a svet se neotrasl…nechtel jsem verit, ale zaroven jsem byl uprostred deje, kde vira a overovani nejsou treba…myslim, ze nas ceka neco podobneho i se vzdelanim.

                • XY

                  Ano, embé, tady zcela souhlasím, je však naděje, že po nějakých třech, čtyřech letech se mladí páni pedagogové nakonec svůj předmět aspoň trochu naučí…:-)
                  Ta paní, co s ní bydlím, právě bolně zavyla slzami a smíchem: Opravuje jakési opakovací testy čtvrtých, tedy předmaturitních ročníků z angličtiny. Zrovna se dočetla, že Charles Dickens psal zejména o chudých dětech, například v knize Bobby Dick… Chlapec půjde za tři týdny k maturitě, potěš pánbu.

                • Kamil Mudra

                  Mno… Pedagogové se třeba naučí. Otázka je ovšem, zda budou mít při současných (a v budoucnosti možná i horších) podmínkách dostatek sil i odhodlání, to naučené „nahustit pod tlakem“ i do svých žáků a nebo raději zvolí pohodlnější a nervy méně drásající cestu – nasázet jim takové známky aby se s nimi nemuseli otravovat déle než je nezbytné.

                • XY

                  Ano, pane Mudro, mnozí to tak dělají, jsouce názoru, že co by kdo po nich chtěl, za ty peníze a se zástupy rozdivočelých rodičů těch geniálních pokladů (budiž mi odpuštěn ten slovník) seroucích na všechny a na všechno. A z druhé strany buzerováni vedením škol, neboť dle zatím platného normativu kolik žáků, tolik peněz, je každý takový ze studia vyhozený prezent dírou v rozpočtu ústavu. Ten normativ se má změnit převodem platby na odučené hodiny místo na hlavu žáka; mám jakési mlžné tušení z dávných časů, kdy jsem co třídní také počítal odučené hodiny (počet hodin za dané období krát počet studentů ve třídě), že ta změna nebude zase tak podstatná, ale mohu se mýlit – nevím přesně, co znamená ta odučená hodina dnes.
                  A přesto ještě stále existuje jakýsi dožívající kantorský étos, to „poslání“, jímž se tolik oháněla publicistika v 90. letech, když kantoři ve svých progresivně idealistických názorech, jak je vlastní tomuto stavu předávačů vědění, masově opustili odbory a pak se nestačili divit, že nemají zastání, když zjistili, že se vlastního poslání nenajedí. Ostatně právě to „poslání“ je mnohdy hlavní příčinou nevraživého přístupu veřejnosti ke školství jako takovému, neboť komplikuje cestu dítek k hvězdným kariérám.
                  Obecně soudím, že vždy bude existovat jakýsi základní rozpor mezi přáním rodičů a dítek, jež by tak ráda chodila do přitažlivé školy, kde by se pouhým setrváváním ve veselých kolektivech do jejich hlav přelily žádané vědomosti, a nepříjemnou skutečností, že ty vědomosti jsou výsledkem protivné námahy, zvané učení.
                  V té škole, odkud pochází výšeuvedená historka s Bobby Dickem, mají studenti od prvního ročníku k dispozici obludný seznam 150 beletristických titulů, z nichž si mají vybrat a přečíst celkem 20 (tj. pět knih ročně). S nimi se pak pracuje mj. i u maturity jak v češtině, tak případně v jiných jazycích. Samozřejmě většina dítek ani těch dvacet knížek za čtyři roky nepřečte a spoléhá na dnešní internetové Obsahy z děl literatury české a světové pro potřeby studentů škol středních. Výsledkem je i ten Dickensův Bobby Dick, případně neschopnost si vzpomenout, jak se aspoň jmenoval ten zatracený dědek, co si vyjel na moře chytat jakousi rybu, o čemž napsal ten kubánský opilec Hemingway – a já jsem to četl, protože to mám uvedeno v seznamu četby k maturitě.
                  A dopustím se ještě jedné úvahy: nároky a schopnosti veřejného školství jsou a musí být nastaveny tak, aby vyhovovaly především průměru. Nadprůměrné výjimky mívají pak v takovém systému i výjimečné postavení: Stefan Zweig vzpomíná, kterak si zapsal na vídeňské univerzitě ke studiu „exaktní filozofii“, aby měl co nejvíce času na svou literární činnost. Výsledkem bylo, že nakonec musel zvládnout za několik měsíců scholastickou látku, s níž se jeho kolegové mořili po čtyři roky, aby mohl domů přinést doktorský klobouk. „Dobrotivý profesor, který o mně z mé literární činnosti věděl příliš mnoho, než aby mne týral maličkostmi, mi v jednom předběžném soukromém rozhovoru řekl s úsměvem: „Z exaktní logiky byste byl asi nerad zkoušen,“ a opravdu mě potom taktně zavedl do oblastí, v nichž jsem si věděl rady. Bylo to poprvé, kdy jsem složil nějakou zkoušku s vyznamenáním…“

          • Kamil Mudra

            No, tedy, já nevím, Tribune, jak si to vaše mínění o klesání úrovně znalostí vyložit. Když znalostí obecně přibývá, znamená to že máme širší škálu nabídky ze které si můžeme vybírat co nás zajímá. Pokud by to mělo být tak jak píšete, mohli bychom si říct: „Když už nemohu vědět všechno – tak nemusím vědět nic.“ a jakékoli vzdělávání či sebevzdělávání rovnou zabalit.

            • Tribun

              To není třeba, je ale nutné si uvědomit, že dnes už nikdo nemůže vědět všechno, jak to bylo ještě před desítkami let možné, a podle toho přistupovat i k tomu fachidiotismu, který bude čím dál méně možné brát jako výraz ignorance.

              • Kamil Mudra

                Já myslím, Tribune, že před desítkami (ba i stovkami) let byla společnost složena z „fachidiotů“ mnohem výrazněji než dnes. Takový hospodář někde v zapadlé osadě věděl sice všechno co potřeboval o prostředí ve kterém působil, ale na druhou stranu, o tom co bylo mimo jeho akční rádius věděl houbeles. Nejen že nevěděl čím se zabývají učenci např. v Sorboně, ale ani netušil že nějaká Sorbona existuje. A zlatník působící už nějakou tu generaci ve městě věděl pramálo o tom jak vznikají suroviny ze kterých je složené jeho jídlo. Každý kdo neuměl číst se mohl dozvědět o něčem jiném než sám provozoval jen tak že se potkal s někým kdo se tím jiným zabýval. A ti co číst uměli se zas většinou nezabývali tak „obyčejnými“ záležitostmi jako byla řemesla, zemědělství a podobné praktické znalosti. Odjakživa žádný člověk nepotřeboval „vědět všechno“ pro svůj praktický život a ostatně ani pro zábavu.

                Dnes je ale situace jiná. I ten nejúžeji zaměřený profesionál si čas od času u kávy přečte nějaký populární článek, nebo shlédne dokument, o něčem co je zcela mimo jeho obor a něco si z něho uloží do povědomí, případně se něco z toho nač takto narazí stane objektem jeho zájmu, kterému se začne věnovat ve svém volném čase.

                Přístup zaměstnavatelů k zaměstnaným specialistům všeho druhu se za celé věky také nijak nezměnil. Panu hraběti bylo jakékoli mimo-profesní vzdělání jeho štolby nebo sokolníka stejně ukradené jako je dnes panu továrníkovi u jeho zaměstnanců, metařem počínaje – hlavním projektantem konče: „Když už človíčku máš potřebu zajímat se i o něco jiného – tak hlavně ať tě to neodvádí od práce za kterou tě platím.“ Tak tomu bylo, je a bude i nadále.
                Nic nového pod sluncem.

              • hank

                Před desítkami let? To jste teda řádně střelil kozla… :-D

                Za posledního polyhistora aristotelovského typu je obvykle považován Gottfried Wilhelm von Lebniz (1646 – 1716). Po něm už nastupovalo osvícenství a s ním nevyhnutelná specializace.

                • hank

                  A zase překlep – Leibniz, samozřejmě…

                  Omlouvám se.

                • Tribun

                  Nemyslíte, že ještě za 1. republiky, nebo i po válce, byl pan učitel nebo pan doktor Někdo s ohromným přehledem a přesahem?

                • hank

                  Původně Tribun napsal: „…dnes už nikdo nemůže vědět všechno…“

                  Nemohu si pomoci, ale polyhistor býval kdysi ten, kdo jako jednotlivec dokázal nejen držet krok s veškerým lidským poznáním, tj. takříkajíc vědět všechno, ale v některých disciplínách i vyniknout a posunout poznání dál.

                  Typický příklad: Leonardo da Vinci.

                • Tribun

                  Ale ani ten nevěděl všechno, myslím, že jeho znalosti Číny nebo Japonska byly velmi omezené.

                • hank

                  Chytáte mě za slovo. Ale dobře mi tak, mám formulovat přesněji. OK, měl jsem to asi napsat nějak takhle: „…dokázal … držet krok s veškerým lidským poznáním své civilizace/kultury ve své době…“

                • Kamil Mudra

                  „…dokázal … držet krok s veškerým lidským poznáním své civilizace/kultury ve své době…“
                  Jenže o to právě jde. Jakmile nějakým způsobem vymezíme/ohraničíme časoprostor (území, letopočet) a v něm obsažené lidské poznání, můžeme „vševěda“ udělat prakticky z kohokoli. Třeba i z toho hospodáře, kterého zmiňuji výše. Ale vždy nám zbude mnoho znalostí, objevů, dovedností…, známých lidem nalézajících se sice mimo tento prostor ale ke kterým by se přesto náš vševěd mohl teoreticky dostat, pokud by vymezený prostor na čas opustil, třeba cestováním nebo i jen korespondencí. A k tomu lze ještě přičíst mnohé,vyskytující se uvnitř vymezeného prostoru, co mnozí lidé znají, ale našeho vševěda to nikdy nezaujme natolik aby tomu věnoval pozornost.

                  Tedy ani takový všeuměl jako Leonardo nedržel naplno krok s veškerým lidským poznáním, byť „mezi svými“ vynikal o několik levelů. Darmo se neříká: „Sto let kdybys živ byl – stále se máš co učit.“ Proto říkám že nikdy to nebylo tak že by člověk mohl vědět všechno. Ano, určitě dříve postačil menší objem vědomostí k získání nějaké společenské prestiže. Byly také doby kdy stačilo umět číst a psát k tomu aby člověk byl považován za vzdělance a postupem času pro takové společenské ocenění narůstala náročnost u okolí.

                  To ale vždy bylo dáno obecnou dostupností informací pro většinu a jednotlivec byl pak posuzován podle toho nakolik běžný standard překročil či alespoň jakého, dle společenské normy, dosáhl. „Pan učitel nebo pan doktor byl Někdo s ohromným přehledem a přesahem“, protože tito lidé tvořili výraznou menšinu a většina ostatních se s nimi nepotkávala „na každém rohu“. Prostě už samotný titul něco znamenal a budil v lidech respekt, tak jak tomu před tím bývalo třeba u titulu šlechtického.

                  Podobně ale nemajetní lidé za 1. republiky „vzhlíželi“ i k „panu továrníkovi“ nebo „panu velkostatkáři“. Přitom jejich majetek ve srovnání s těmi kteří se dnes objevují na stránkách Forbesu, byl mnohem menší. Úroveň poznání nebo majetnosti u jednotlivce byla vždy a nadále i bude relativní veličinou. Nikdy nikdo nevěděl ani nevlastnil všechno a přece se mnoho lidí neustále snaží na těchto žebříčkách postupovat. Tahle neohraničenost není žádnou brzdou ani důvodem k rezignaci. Jde v podstatě jen o jakousi společenskou „dohodu“ do jaké „příčky“ je člověk ještě „normál“ a od jaké už uznávaný borec.

          • poznamkovnik

            Tak diskuse se nám posunulo. Tribune Vaše tvrzení je jistě v dlouhodobé perspektivě pravdivé. Taky mne to jako výmluva v době povinné docházky napadlo. Nucméně pokud se bavíme o současnosti – musíme porovnávát stav před 20 či 40 lety s dnešním. Tj. 8 letá ZŠ a 4 střední. Dnes jako minimum opět 9 let ZŠ a 4 roky střední + 3 roky Bc.. Mohu Vám garantovat že většina dnešních Bc. se s obtížemi vyrovná maturantům před 20. lety. Za těch 20. let se toho zas tak moc z hlediska základů, které je potřeba se naučit na ZŠ nebo SŠ nezměnilo. Jeden rok navíc to je až až. Co se tak převratného událo za posledního půlstoletí událo že se je potřeba delšího času na vzdělání? Odpovídám nic Fyzika, Matematika, Chemie, Biologie, Zeměpis Čeština se zas tak nezměnily, Dobrá Ekonomiku neučíme, ale Ekonomii. Dějepis – přibylo 20 let v celkovém objemu se to ztratí. v literatuře ? atp…

            Doporučuji k zamyšlení pokud nevadí angličtina.
            http://physics.ucsd.edu/do-the-math/2015/09/you-call-this-progress/

            • Tribun

              Mě angličtina nevadí, ale je to asi jediný jazyk, který mi nedělá zásadní problém. Já bych neřekl, že se z hlediska základů nic nezměnilo. Co kvantová fyzika, výstupy z LHC a CERNu? Co umělá inteligence, internet, robotizace, nové knihy, filmy a hudba? Mění se hranice, probíhají volby, řeší se LGBT… Mě přijde, že je toho víc než dost, byť 1+1 se stále rovná 2 a Karel IV. si stále drží „Otce vlasti“.

              • poznamkovnik

                Držme se toho, že základem pro život je základka a ještě tak střední, jak se projeví ve výkladu fyziky na střední natož na ZŠ CERN a AI? Mimochodem většina převratných vynálezů do 60. let udělali lidé s vzděláním z počátku neli přelomu 20. století.. Když porovnám učebnici fyzikálních cvičení SŠ z 70. tých let, tak dnes jim odpovídají vysokoškolská skripta. A když doporučuji studentům VOŠ ať se podívají na Kód Enigmy (v anglickém originále The Imitation Game) aby se dozvěděli něco o Vámi naznačených tématech tak se dívají co to ponich chci:-(

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s