A. C. Doyle: Údolí strachu

Údolí strachu patří mezi romány se slovutným Sherlockem Holmesem. Nejsa holmesolog, nedokážu posoudit, jestli na úrovni Psa baskervisllkého nebo některé z těch převyprávěných povídek, které jsem četl jako malý, jediné, co říct dokážu, že ve srovnání s věkem deseti let už mne Sherlock Holmes tak neuchvacuje. Možná je to čtenářskou zkušeností, možná tím, že tehdy to bylo převyprávěné, zatímco toto je originál; zase je ale dobře vidět, kam se detektivka literárně posunula.

Tím neříkám, že jde o vyloženě špatné čtení, jen že není tak rafinované, jako současné detektivky, a prohřešuje se proti (tehdy ještě neznámému) Desateru pátera Knoxe, ovšem k mému překvapení méně, než bych býval čekal (tj. méně, než jiné sherlockovky holmesovky).

Údolí strachu je ovšem v jedné věci specifické – jedná se vlastně o dva příběhy, které by docela dobře mohly fungovat i samostatně, kdy v prvním Sherlock Holmes řeší případ a ve druhém je vysvětlena minulost, která k případu osudově směřovala. Podstatné je, že zatímco první část se odehrává v Británii, druhá (časově ale první) se odehrává ve Spojených státech, které zde vystupují jako svého druhu neznámá a exotická země, ve které je i zločin zcela jiný, temnější, brutálnější, systematičtější a používá standardní mafiánské metody (o kterých jsem si myslel řekl, že byly vynalezeny až o desítky let později); zdůrazněn je kapitalismus (sic!), zednáři a odbory (sic!).

Údolí strachu je, stejně jako ostatní příběhy se Sherlockem Holmsem, zajímavé reflexí dobového postoje k vědě, tou fascinaci tím, že je možné pomocí vědeckých metod a racionálního myšlení objasnit událost (zločin) vlastně zcela sám, jen pomocí logické analýzy, přičemž standardní policejní pátrání je téměř kontraproduktivní, protože odvádí pozornost od detektivní dedukce, a smyslem výslechu není zjistit informace, ale potvrdit hypotézy a přinutit pachatele k doznání (což pachatel většinou udělá velmi ochotně). Tento dobový postoj se odráží i v běžném uplatnění frenologie, tedy odvozování charakterových vlastností z fyziognomie.

Údolí strachu je zkrátka a dobře dítě své doby. I ta Holmsova arogance (které v té edici pro malé čtenáře nebyla tak výrazná, vlastně si na ni vůbec nevzpomínám) tady působí jako něco zcela samozřejmého, jako běžné způsob komunikace v nerovné společnosti, jíž viktoriánská Británie beze sporu byla. Nebo fakt, že stát nemá monopol na vyšetřování a narušování soukromí, či poměrně volné zacházení s důkazy, které zdaleka nemusejí být formálně dokonalé, jako dnes.

Ač klasika, pro současného čtenáře ztrácí Údolí strachu poněkud na atraktivitě. Ale posuďte sami, kniha je volně ke stažení v pražské Městské knihovně.

5 comments

  1. galahad

    Nejen Holmesovky jsou díla, u nichž mne mrzí, že se k nim člověk dostává s takovým časovým odstupem a tím pádem si nikdy neprožije na vlastní kůži, jaká pecka to dílo v době svého vzniku bylo… Příběh sám už 1000x někdo opsal, napínavost alespoň 100x překonal a sláva hrdiny, který si to „prožil“ první díky tomu zapadá prachem. Na jednu stranu škoda, na druhou si myslím, že to dotčená díla jen posune k jiné cílové skupině. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale myslím, že klasické britské detektivky už se nečtou kvůli ohňostroji rafinovanosti, ale prostě jako připomínka starých časů. A zkuste na tomhle poli uspět s Deaverem…

    • Mac

      přesně tak, příjemná připomínka starých časů
      Jinak Údolí smrti natočila kdysi Československá televize jako dvoudílnou inscenaci Brakýři (hl. role Kratina). Nebylo to špatné, jako teenagerovi se mi u toho ježily chlupy. Ovšem dnešní frikulíni by se tomu asi vysmáli :-)

      • tresen

        Nojo, matně si na to vzpomínám. Holmese úplně vynechali, Moriartyho v pozadí pochopitelně taky. Andělem pomsty gangu byl hrdinův švagr, jestli se nepletu.

        • Tribun

          Pokud chcete natočit izolovanou povídku, je to tak možná lepší, protože nemusíte vysvětlovat, kdo je Holmes a kdo Moriarty. Ani ten Doyle to nedělá, protože předpokládá, že jeho čtenář ví.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s