Utrpení starého konzervativce


Nemohu úplně vyloučit, že se nebudu opakovat, ale to, co dnes píši, mne napadne pokaždé, když čtu něco od katolicky orientovaných konzervativců, mezi než řadím třeba Romana Jocha, a vlastně pouze Romana Jocha, protože nikoho jiného s podobnými názory neznám. Či spíše neznal, teď jsem objevil ještě Michala Semína. Víc jich ale opravdu neznám, těžko říct, zda proto, že jsou takto smýšlející lidé taková rarita, nebo proto, že nejsou pro běžný mediální provoz zajímaví a nedostávají prostor, podobně jako socialisté (neplést s členy ČSSD) a další levicově orientovaní autoři.

Celý příspěvek

Protokoly putinských murdců


Volejte sláva a tři dny se raduje! Vytoužený, i když zbytečný, neb pravda je zjevná, důkaz o piklích nepřátel svobody a spiknutí temných sil proti lidstvu byl konečně objeven. A jsou to pořád ty stejné triky, pořád ty stejné snahy o ovlivňování a manipulování, jen ti padouši se s postupem času jaksi změnili – už to nejsou Židé, ale Rusové. Nejde přitom o nic menšího, než o to, že „Ruská vládní instituce kontrolovaná prezidentem Vladimirem Putinem připravila plán, jak v roce 2016 zvrátit americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa a jak podkopat důvěru voličů ve volební systém USA.“ (zdroj) Ti ďáblové si připravili dokonalý plán na ovládnutí svobodného světa, ale zmehlo jim, protože svobodný svět je odhalil. A svobodný svět se z toho teď může radovat. Jen si svobodný svět nesmí příliš připouštět, že Rusové nedělají nic jiného, než třeba Američané se všemi těmi svými barevnými revolucemi, nadacemi na podporu demokracie a agenturami na ochranu lidských práv, protože to by mu mohlo zkazit radost. To je ale nejspíš planá obava, protože svobodný svět, kromě toho, že má vždy pravdu (to je první pravidlo ze dvou, kde to druhé zní, že nemá-li ji, platí pravidlo č. 1), má v záloze ještě loajální občany, kteří spolehlivě rozlišují mezi dobrem a zlem podle toho, na čem je nálepka „naše“.

Rockefellerismus


O lidech, jako jsou Rockefellerové, se většinou příliš nemluví, a když, tak o tom, jak jsou bohatí, případně jsou opěvováno drobky z jejich stolu, které dávají na charitu, ale už se nemluví o tom, jak ke svému majetku přišli. Přitom právě to je na nich nejzajímavější, protože to vypovídá mnohé, ne-li všechno, o tom, jaký je systém, který jim umožnil zbohatnout, jaké morálně-volní vlastnosti tento systém preferuje a odměňuje, na druhé straně potom jací lidé tento systém podporují a formují k obrazu svému. Tím systémem je samozřejmě kapitalismus, který ovšem v rockefellerském pojetí přechází v učebnicový imperialismu. Vzhledem k bytostnému propojení rockefellerů (sic!) s kapitalismem se ovšem vnucuje otázka, zda neodhodit maskující označení kapitalismus a nenazývat tento systém prostě rockefellerismem.

Celý příspěvek

Jen mrtví se dočkají konce války


Ať už jste doufali, že s nástupem Donalda Trumpa USA změní, nebo jste se toho naopak obávali, můžete zůstat v klidu. USA se nemění, USA jsou stále stejně panovačné, pokrytecké a agresivní impérium, jakým vždycky byly. Dokázaly to právě teď vojenským útokem na Sýrii pod záminkou chemického útoku syrského režimu proti civilistům v Idlibu.

Celý příspěvek

Podporujte svého autobusáka


Pod měsících marného vyjednávání o zvýšení mezd dnes řidiči autobusů vstoupili do stávky. Pro cestující je to samozřejmě nepříjemné a znamená to celou řadu komplikací, ale není to tak, že si řidiči autobusů berou cestující jako rukojmí, jak zní oblíbení klišé, protože přistoupíme-li na toto pojetí, pak lze v opačném gardu mluvit o tom, že řidiči autobusů jsou rukojmí cestujících, kterým musí sloužit. Jenže oni nemusí, nejsou to sluhové, nemusí pracovat za almužnu pro vaše pohodlí. Oni pracují a za práci se platí. Stejně, jako chcete dostat za práci zaplaceno vy, chtějí dostat zaplaceno i oni. Podporujte svého autobusáka, protože tím podporujete i sebe. Pokud dnes neplatí jemu, nemusí zítra platiti vám, pokud zaplatí jemu, je větší pravděpodobnost, že budou platit i vám. Nehledě k tomu, že nechcete, aby vás vozil vystresovaný řidič, který místo toho, aby se soustředil na řízení, přemýšlí o tom, jak zaplatí nájem, ani takový, který ho sice zaplatí, ale jenom proto, že si vzal druhou práci, takže za volant usedá unavený po noční.

Gomora


Nikoliv Sodoma, ale italský seriál z prostředí neapolské mafie zvané camorra, taková moderní Chobotnice, ovšem vyprávěná z pohledu mafiánů. A dobře natočený seriál, žádná plytká soap-opera, ale drsné svědectví o perverzním světě zločinu, tekutých aliancích a vraždě jako univerzálním řešením každého problému.

Celý příspěvek

A nešlo by to bez účtenky?


Ne, nedal jsem se na 5. odboj „Protidaňový“, jenom když vidím ty kilometry účtenek, které teď po zavedení ETT zaplavují republiku, a které nikdo nechce (co také s účtenkou za rohlík), tak mě napadlo, proč to celé neotočit a povinnost účtenku vydat nenahradit právem ji požadovat? Kdo by ji chtěl, musel by ji dostat, ale když by ji někdo nechtěl, tak by se netiskla, protože platba už registrovaná. Minimálně pro zboží okamžité spotřeby by mohlo fungovat docela dobře. Ušetřil by se papír, který je navíc ekologicky nepřátelský, protože je to typicky termopapír, bylo by méně odpadu a prodavačky by měli méně práce. Jistě, že by se taková změna zřejmě neobešla bez dopadů do dalších práv a povinností, které s obchodem a účetnictvím souvisejí, a která teď nedokáži domyslet, ale to by neměl být důvod o takové změně nepřemýšlet. Nebo nahradit papírové účtenky elektronickými předávanými na bázi NFC. I když by to nebylo hned od začátku pro každého, proč se nad tím nezamyslet? Technika se vyvíjí, tak proč lpět na konceptu papírových účtenek?

Odhalení, nebo maskování?


Díval jsem se včera na nějaký tuctový film s teroristy a špióny jejího veličenstva, ve kterém zazněla poměrně zřetelně artikulovaná a naprosto relevantní kritika Západu. Ovšem z úst toho teroristy.  Proč to nemohl říkat některý z agentů? Protože „dobří hoši“ nepochybují? Protože by pak scénář neprošel cenzurou (= nikdo by za něj nezaplatil)? A nebo je to způsob, jak jakoukoliv kritiku Západu zdiskreditovat tím, že ji pronáší hlavní záporák? Možná namítnete, že slyším trávu růst, snovám konspirační teorie a hledím v konzumním produktu něco, co nikdy být nemělo, jenže ono to není poprvé, kdy jsem si podobného schématu všiml. Tak, a teď si tím chvíli lámejte hlavy zase vy.

Bohatým jdou daně k duhu


Oblíbený mučednický mýtus bohatších lidí, živený zejména liberály všech druhů a barev, říká, že stát a daně ničí bohatším lidem prosperitu a kdyby jich nebylo, tak by ti bohatší měli všeho více za méně a v lepší kvalitě, protože by si to kupovali přímo za vlastní na volném trhu. Jak ovšem D. Prokop v článku Úvod do praktické sociologie: Rub a líc progresivní daně (to je ten článek, který jsem si přečetl až na Sealovo doporučení, ale dobře jsem udělal a vy byste měli také), tak realita je poněkud odlišná a složitější:

Druhým argumentem je fakt, že pokud se omezíme na pracující populaci, které se daně týkají, jsou to často bohatší lidé, kdo nepřímo více těží z fungování státu. Chudší pracující sice dostávají některé přídavky, ale jejich objem není nijak závratný. Bohatší lidé kupují více zboží, jehož pohyb i cena závisejí na veřejné infrastruktuře. Jsou častěji klienty finančních a dalších služeb, jejichž férové fungování je závislé i na státním dohledu a regulaci těchto prostředí. Více využívají služby v oblastech kultury nebo sportu, které stát podporuje. A zejména těží z veřejného vysokoškolského vzdělávání. Jedinec s ním dosáhne vyššího platu, z daní ho však platíme všichni.