Jen aby to nebyl vlak


Internetem se pomalu šíří zpráva, že jednání o TTIP končí fiaskem. Bylo by to dobrá zpráva nebýt toho, že se zakládá na jediném vyjádření jediného německého činitele, které je navíc poněkud vágní: „Ačkoliv to nikdo nepřizná, podle mého názoru vyjednávání se Spojenými státy de facto selhala.“ Jenže když to nikdo nepřizná, nikdy nebudeme mít jistotu, tím spíše, že dosavadní jednání byla tajná (až konspirativní). Možná se tedy jedná nadále, jen v ještě větší tajnosti. Pokud ale jednání skutečně zkrachovala, jaká je pravděpodobnost, že to bylo proto, že vyjednavači EU nechtěli zaprodat a zradit své občany? Podle mě velmi malá, to se spíš dva loupežníci nedohodli na dělení plánované kořisti. Kapitál se kořisti, kterou mu TTIP nabízel, určitě jen tak nevzdá. To světlo na konci tunelu TTIPu, které teď vidíme, mohou být docela dobře světla rychlíku na trase privatizace zisků – socializace ztrát.

Státem organizovaný doping


Takže ti lidé, kteří údajný doping ruských sportovců nejprve organizovali a poté odhalili, jsou nyní v azylu v USA. To si pak jeden klade otázku, který stát ten údajný doping, který byl tak šťastně odhalen zrovna před olympiádou, vlastně organizoval.

Evropská armáda kontra NATO


Když před časem premiér Sobotka nesměle nadhodil, že by mělo být zřízena celoevropská armáda, dostalo se mu místo uznání, že s tím konečně někdo přišel, razantního odmítnutí hned ze dvou stran. Na té jedné to byli ti, kteří jakékoliv posilování EU vidí neradi, místo integrace by raději dezintegraci a takový atribut státnosti, jakým je armáda, je pro ně noční můrou. Ale snad ještě hlasitěji se ozývali ti, pro které společná evropská armáda představuje nežádoucí konkurenci NATO, přesněji řečeno by ho z pohledu Evropy učinila nadbytečným, až zbytečným. A to je zase noční můra pro ty, kteří NATO vnímají jako skvělou záminku a efektivní kanál k vojenské přítomnosti USA v Evropě, a pro které je roztříštěnost evropských sil rovněž vynikajícím prostředkem zajišťování americké dominance. (Z toho mimochodem jasně plyne i skutečný účel NATO, který s jakoukoliv obranou Evropy má jen velmi málo společného.) Zatímco ti první chtějí alespoň pořád Evropu, byť jinou, ti druzí chtějí jen americký satelit. Přitom emancipace od NATO a společná evropská jsou nejlogičtějším a nejefektivnějším krokem k zajištění evropské bezpečnosti a samostatnosti.

O dvou kulišácích, co se hledali se, až se našli


Je sice dobře, že prezident Zeman nenaskočil na populistický rychlík protiruské hysterie, bere se za zrušení sankcí a není takovou uřvanou myší, jako Schwarzenberg (rovněž mu patří velký dík za to, že před ním uhájil Hrad), ale to ještě neznamená, že všechno, co dělá, dobře dělá. Například jeho až za hrob jdoucí pomsta ČSSD, kvůli které podrývá autoritu premiéra Sobotky a která ho žene do náruče podnikatele Babiše (politik je pan ministr financí až v druhé řadě, pokud vůbec) je nejen trapná, ale i nebezpečná. Republika by měla mít jen jednu vládu a jednoho premiéra, a ne aby se ministr financí (sic!) scházel z německou kancléřkou u prezidenta, když prve odmítl schůzku u premiéra. Ať ti klidně zkusí, ale prezident by mu to měl zarazit. Že to neudělal o něčem svědčí, v tomto případě o tom, že se potkali dva pleticháři, co si padli noty. A že by mi tenhle tandem přišel jako nějaké zvláštní terno pro republiku, to nemohu říct.

Největšími lupiči jsou v USA zaměstnavatelé


Největšími okrádači spolurodáků nejsou ve Spojených státech mafiáni, podvodníci, lupiči, nýbrž zaměstnavatelé. Řada z nich se dopouští činu známého jako mzdové zlodějství. Nepleťme si to s nízkými platy. Tady jde o peníze, na které mají lidé nárok, ale nedostanou zaplaceno za práci, kterou provedli. Má to různé formy: od nevyplacení různých povinných příplatků či minimální mzdy přes neplacené přesčasy až po právní čachry s pracovním zařazením, které umožňuje vyhnout se mzdovým regulacím.

(zdroj)

Svoboda projevu v reálném kapitalismu


V kapitalismu není potřeba cenzura, protože místo ní jsou k dispozici žaloby na ochranu pověsti, před kterými si sedne na prdel i leckterý ředitel festivalu dokumentárních filmů, jak mohl na vlastní kůži poznat student, který natočil film o praktikách „šmejdské“firmy OVB (poznal jsem na vlastní kůži, byli čitelní a nechutní a byla to pro mě spíš trapná, než drahá lekce). A dlužno dodat, že firmě její taktika zakázat nebo zastrašit zatím na 90% vychází (těch 10% tvoří internetoví „piráti“, kteří šíři hotový film i bez souhlasu a vědomí autora). Když se chce firma soudit, ať se soudí, v tom problém není, v čem vidím problém je skutečnost, že chudák kluk na to zůstal sám, včetně placení právníků, bez kterých se neobejde (a kterých si firma může koupit víc a lepších). Nestálo by za to se na kluka složit třeba na Startovači nebo na HitHitu, dát dohromady peníze na právníky a pokusit se donutit soud, aby rozhodl, že firma se špatnou pověstní nemůže přijít o dobré jméno a že dobré jméno nelze poškodit kritikou, pochybností a kladením otázek?

Aktualizováno:

Tak to je on, šíří se po Síti jako lavina. Kdyby to toho OVB nešťouralo, tak by asi prošel bez většího povšimnutí, protože začátek je nemastný neslaný. Pak to ale graduje  a mohu říct jediné: dívejte se až do konce (i když polovina z vás neuvidí nic, co by si neuměla představit a druhá – tajně a asi i marně doufám, že ta menší – stejně nikdy nepochopí, co je na tom špatně a budu jásat, jací jsou v OVB kabrňáci.

P.S. Kdyby to snad strýček Google kolegiálně smazal, mám to stažené.

Šabada Nohavica


Slezský bard Nohavica spáchal banální popěvek o Arabovi, co mu šahá na babu, a hned je z toho aféra jak stehno, Konvičkovy okurky hadr. Samozřejmě jsem si ten popěvek pustil hned, jak jsem se o něm dozvěděl a šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven, prostě dočasná banalita bez umělecké hodnoty, taková výplň z nouze a nedostatku inspirace. Ani nenávistný xenofobní projev, ani odvážné sdělení pravdy. Vlastně nic, co by stálo za zmínku, nebýt toho, že se o tom začalo psát tu i onde. Proboha, lidi , přestaňte panikařit! Víte, kolik takových krávovin napsal třeba Hašek, aby měl na pivo? A je snad proto Švejk méně zásadní dílo? To chce klid a nohy v teple, obzvláště excitovaní si pak mohou omývat přirození vlažnou vodou.

1968: Spřízněni volbou


Díky Janice jsem shlédl dokument Spřízněni volbou z roku 1968 o období mezi abdikací Novotného a volbou gen. Svobody prezidentem ČSSR. Je to dlouhé, až zdlouhavé (1 h 23 min),  místy vyloženě rozvleklé, ale pro pochopení Pražského jara velmi cenné, protože autoři nic nekomentují, nic nevysvětlují, jen zaznamenávají („chytají“) a ukazují.

Celý příspěvek