Zrození velkého soukromého bratra


Končící šéf ÚOOÚ Igor Němec je sice mezi širokou veřejností nepopulární kvůli odmítání lynče sprostých podezřelých na sociálních sítích, ale zjevně to není žádný blbec, jen mluví o věcech, které si většina lidí nepřipouští a připouštět nechce, jako jsou například nástrahy rozsáhlých a integrovaných databází osobních údajů:

Jezdím po světových konferencích a tam se otevřeně hovoří o tom, že osobní data jsou zlato budoucnosti nebo uhlí 21. století. Kdo tato data bude mít k dispozici, ten bude mít zlaté doly. Teď se tyto doly naplňují, těžit se začnou až za 20 let, kdy generace, která tam svá data „nasypala“, začne být v produktivnějším věku. Teprve potom – podle mého – nastane zděšení.

Ano, dnes ještě vlastně o nic nejde, dnes se ještě nic neděje, ale pouze dnes můžeme změnit budoucnost. Pokud nic neuděláme dnes, protože to „není“ potřeba, v budoucnosti už to nezměníme. Budoucí velký bratr, který je zatím jen dorostencem, už bude soukromý a bude silnější a nenápadnější, než ten starý státní.

Hus a úroky


Mistr Jan byl nebezpečný kverulant, který neměl pochopení pro stabilitu vlády, nejen ve své do době. Jeho myšlenky jsou nepříjemně aktuální i dnes (nenechte se zmást Bohem, toho lze docela dobře izolovat a na brizanci Husova myšlení to nic neubere) a spousta lidí je určitě velmi ráda, že je již 600 let bezpečně po smrti a nemůže otravovat naši postkomunistickou selanku svým kacířstvím. Třeba tím, co si myslel o úrocích:

Málo komentovaným Husovým postojem je jeho odmítání úroků. (…) Úrok je zisk, který stoupá v čase. Avšak Bůh je pánem času – a tak si lichvář ten čas nemůže přivlastnit, aby mu vydělával peníze.

(podle Jana Schneidera, k nalezení na Psu)

Raymond Chandler: Dáma v jezeře


O Raymondu Chandlerovi jsem věděl jen to že, by měl být autorem „americké drsné školy detektivky“ a o Philu Marlowovi, že by měl být jejím produktem, ale co ta „americká drsná škola detektivky“ vlastně je jsem doposavad netušil nic a ty dva si nijak nespojoval. Jediné, s čím jsem si R. Chandlera spojit dovedl, byl známý citát o politice, která vyžaduje ty nejlepší lidi, ale nemá jim co nabídnout,1 který mimochodem pochází právě z Dámy z jezera.

Celý příspěvek

Jaký trest za korupci?


Prvoinstanční rozsudek nad D. Rathem, ve kterém mu soud nadělil 8,5 roku za korupci, mne motivoval k úvaze, zda je takový trest adekvátní i v případě, že je D. Rath vinen v celém rozsahu obžaloby. Proč je trest za korupci srovnatelný s trestem za násilnou kriminalitu a přísnější, než za nedbalost s následkem smrti či doživotních následků? Takový korupčník sice svým způsobem poškodil každého, ale nikoho konkrétně. Co nám přinese, že je takový člověk izolován od společnosti? Nebylo by adekvátnější zabavit mu majetek, nakládání s tím, který mu zbude, podmínit souhlasem soudu, zakázat mu vykonávat veřejné funkce, být volen, působit ve statutárních orgánech, atd. atp.?

Anatomie je jen jedna


Vedle skutečně závažných problémů, jako jsou kozy jedné celebrity, rozvod druhé a turbulence spekulativního kapitálu čelí naše společnost i takovým banalitám, jako je sucho či hrozící nedostatek lékařů praktiků a pediatrů. Není ale zrovna tohle problém, se kterým by nám mohli pomoci přistěhovalci? Když naši doktoři (vystudovaní za naše peníze) mohou odcházet léčit do Německa, proč by k nám nemohli přicházet lékaři ze Sýrie? Nebo Ukrajiny? Nebo i té Eritree, vždyť řada z nich pravděpodobně studovala u nás? Možná že neurochirurgie či transplatologie v těchto zemích není na stejné úrovni, jako ta česká, ale anatomie a fyziologie je na barvě kůže nezávislá a na základní úrovni by takoví lékaři mohli podle mě fungovat stejně dobře, jako ti čeští. Ostatně by nebyl žádný problém, aby je české fakulty přezkoušely a atestovaly. Proč jsme vlastně už dávno nepřijali inženýry či lékaře u ciziny, když vlastních máme (i kvůli panující ideologii hédonického individualismu) a teprve budeme mít nedostatek? To mezi uprchlíky a žadateli o azyl nikdo takový není? To mezi nimi nejsou žádní nadaní středoškoláci, kteří by se výměnou za studium a občanství zavázali pracovat v českém zdravotnictví? A pokud nejsou, není to proto, že v takovém Německu nebo Dánsku měli více rozumu a méně předsudků? Protože právě předsudky jsou podle mě tím, co takovému řešení brání nejvíce. Upřímně přiznávám, že neznám ve svém okolí nikoho, o kom by se odvážil tvrdit, že by bez jakéhokoliv zaváhání nechal své dítě léčit černochem, byť anatomie a fyziologie je jen jedna.

Stačí čtyři „E“?


Následující sentenci pronesl František Kautman v rozhovoru pro Lidové noviny:

Pro lidskou společnost jsou základní čtyři E: etika, estetika, ekologie a ekonomika.

Opravdu to stačí? Opravdu to je všechno a nic nechybí ani nepřebývá? Kde se v těchto „E“ schovává například otázka sociální a humanitní? Kde vzdělání, kde zdravotnictví? Jak možná tušíte, mám problém s ekonomií, taková legitimace mi nevoní, ale uznávám, že zaujímat k ekonomii podobný vztah, jako zaujímá katolický církev k sexu, je nesmysl. Můžu stokrát předstírat, že ekonomie je neexistuje, ona se nakonec vždy někde ukáže, jako ten sex. Možná bych k tomu měl přistupovat jinak, neodmítat zařazení ekonomie mezi čtyři E, ale naopak vítat, že je jen jedním ze čtyř, postavená na roveň ostatním, že není dominantní, ale naopak je korigována zbývajícími třemi. Takto vzato to nakonec není vůbec špatná myšlenka.

Spravedlnost je rovnost


Už od rána mi hlavě straší tenhle tweet:

Je to totiž ilustrativní (v tomto případě doslova) ukázka stereotypů, které někteří (mnozí?) lidé chovají o rovnosti a spravedlnosti, a neschopnosti rozlišovat rovnost a stejnost, se kterou se tak často setkávám i v diskusích zde na blogu. Na obrázku vlevo totiž není rovnost, ale stejnost. Rovnost je vpravo, tam, co je spravedlnost. Spravedlnost tu není rovnosti navzdory, ale naopak díky rovnosti – rovnosti postavení. Vlevo je stejnost krabic, vpravo je rovnost výhledu. Vlevo je rovnost rovné daně, vpravo je rovnost příležitostí.

Čekání na černou labuť


Drahou vlast už zase vovinuly nějaký mraky. To máte krize v Řecku, válka na Ukrajině, do toho imigranti a jako pevný bod ve vesmíru daně a Cikáni. Není toho na jednu drahou vlast už trochu moc? Kupodivu není, alespoň podle novin, kterým jasně dominuje bulvárek a soudničky a jinak je vše při starém, voda teče, slunce svítí, výplata chodí, pivo zdražuje, ale pořád se ještě nestřílí a nehladoví.

Celý příspěvek

Občanská statečnost je relativní


Výborný postřeh Jana Zrzavého o odvaze v rámci kognitivně uchopitelné skupiny (tj. do cca 150 členů):

Od lidí tedy můžeme oprávněně očekávat, že budou v maximální míře konformní s názory své skupiny a svou eventuální odvahu budou předvádět navenek. V situaci, kdy je skupina velmi vyhraněně zaměřena proti Tatíčkovi, je projevem konformity, nikoliv odvahy, když její příslušní Tatíčkovi spílá ze všech nejvíc.