Nejen politikou živ je člověk. I proto si chci již dlouho pořídit sbírku portrétů stromů a proč nezačít třeba právě dnes? První model je sice v poloze pro strom poněkud nedůstojné, ale přesto má pořád víc důstojnosti, než leckdo jiný i když stojí.
Strom č. 1
Na seriály většinou nekoukám, a na ty vysílané po desáté večer už teprve ne, ale u dánského seriálu Zločin jsem na doporučení v komentářích k recenzi Nesbøva Sněhuláka učinil výjimku a dobře jsem udělal. Zločin je detektivní seriál, ovšem jde v něm o zločin jediný – vraždu mladé dívky. To, co by jiní tvůrci zvládli odvyprávět během dvou hodit, se v Zločinu odehrává na ploše dvaceti dílů, což ovšem neznamená, že by byl Zločin nudný či zdlouhavý. Zločin je napínavý, jen není akční.
Cituji z dnešní zprávy E15 Temelín levné F-16. Češi nabízejí Američanům obchod:
ministerstvu obrany záleží na tom, zda si Westinghouse, který soutěží o dostavbu dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín, výrazně posílí pozici tím, že vláda USA nabídne výhodný pronájem či prodej stíhaček
Nečasův kabinet snaží vyvážit nabídku ruského konsorcia MIR.1200 na širokou spolupráci s českými firmami
Podle některých vládních zdrojů dokonce nelze vyloučit ani to, že dohoda s Američany o poskytnutí F-16 by mohla být náplastí za zrušení tendru na dostavbu temelínské elektrárny, o němž se v poslední době spekuluje.
Jinými slovy, vládě Petra Nečase leží zájmy USA na srdci více, než zájmy České republiky. Vládě je jedno, co je pro republiku vhodné a výhodné, důležitější pro ni je, aby na tom USA vydělaly. Aby na nás vydělaly. Hlavně, aby to byli Američané, ať nás to stojí, co to stojí. Výhodnější nabídka Rusů nebo Švédů musí být eliminována, nebo prostě zazděna. Vítěz tendru je předem jasný. S takovou nám už Švédové neprodají ani masové kuličky pro IKEU.
Náš podnikový náčelník k nám tuhle držel řeč na téma jak je a jak udělat, aby dobře bylo. A tenhle náčelník firmy se stamilionovým obratem, ve které pracují desítky kovaných frikulínů (a já), řekl v podstatě to, že pokud chceme být na trhu úspěšní a přežít (ten plurál není překlep a jak se ukáže, je velmi zásadní), nemůžeme se spoléhat na tradiční liberální ctnosti, ale potřebujeme – alespoň dovnitř do firmy – notnou dávku „socialismu“, protože pokud bude firma jen konglomerát izolovaných individuí sobecky maximalizujících svůj osobní prospěch, nebudeme schopni čelit rizikům jako jsou pokles trhu či projektové vady, ale naopak je nutné, aby firma byla víc, než jen prostý součet jednotlivců v ní pracující, musím mít silnou sociální dimenzi a musí fungovat jako společenství postavené na principech zodpovědnosti, solidarity a vzájemného respektu. On to tedy samozřejmě řekl trochu jinak, toto je moje parafráze a moje interpretace, ale troufám si tvrdit, že od smyslu jeho sdělení jsem se neodchýlil, jen by ho asi zarazilo, že jsem jeho vizi označil jako „socialismus“. Ale jak jinak to nazvat, když kapitalismus z liberalistického katechismu vypadá dost jinak?
Tak dlouho jsem jezdil kolem billboardu se sugestivní otázkou: „Víte, kde je vaše dítě?“, až jsem se na inzerovaný web NajduTě.cz podíval a skutečně nabízí sledování pohybu dětí s pomocí mobilního telefonu (alespoň že tak, zprvu jsem se bál, aby nešlo o nějaké GPS čipy). Vše je, zdá se, legální (provozovatel tvrdí, že je řádně registrován u ÚOOÚ, a zaštiťuje se ministerstvy vnitra a školství), ale stejně se mi takový podnik zdá poněkud pochybný, byť je – zatím (!) – dobrovolný.
Občanská válka v Sýrii nebere konce a standardní západní mediální interpretace povstání proti tyranovi dostává stále větší trhliny. Tedy alespoň v případě, že se stále snažíte rozlišovat dobro a zlo a faul pro vás zůstává faulem i v případě, že ho spáchá váš favorit. Stále častěji se ukazuje, že syrští povstalci nejsou žádní beránci a pro válečný zločin nejdou daleko, přesto Západ, tedy zejména USA a Velká Británie, ale obecně NATO, morálně stojí na straně povstalců (a podle všechno je i materiálně podporuje).
Abych nějak shrnul a uzavřel diskuse, které se v posledních dnech rozhořely pod články týkajícími se 2. světové války ([1], [2]), prohlašuji, že naše novější historie nutně potřebuje modernizaci v duchu pravdy a pokroku tak, aby přestala sloužit minulosti, ale stala se nástrojem výchovy a poučení pro budoucnost. Historii třeba ji očistit od lživých nánosů komunistické propagandy a pohlédnout na ni zcela novýma zdravýma očima.
Netřeba dvou deci, aby se v Česku děli věci. Tak například premiér (sic!) Nečas se dnes při interpelacích nechal slyšet, že smlouva o sKartách byla dojednána proti vůli vlády. Kdo ji tedy dojednal? Vrátný na Správně státních hmotných rezerv, nebo stará Blažková? Protože žádné ministerstvo to být nemohlo, jelikož ministerstva jsou součástí vlády. Jenže Česká spořitelna není žádná garážovka, ta by asi všimla, že jedná se starou Blažkovou, a ne s ministrem. Takže nakonec přece ministr? Takže to nebylo proti vůli vlády a Nečas lže? Takže to bylo „jen“ proti vůli premiéra Nečase? Jak je v tom případě možné, že smlouva byla zkonzumována a nikde žádná žaloba, žádná rekonstrukce vlády, žádné bouchnutí od stolu, které by se od premiéra, kterého podrazili jeho vlastní ministři, dalo čekat? Jenže ono nic, pohoda, jazz, škrtformační selanka. To je Nečas tak slabý, nebo tak laxní? Nebo tak politicky perverzní? Anebo že by byl pan premiér jenom dekorace vedle někoho, kdo zemi skutečně řídí? Je to smutný pohled na premiéra, který si troufá na staré, nemocné a sociálně slabé, ale vlastní ministry si do latě srovnat neumí.
Jako dobrá ilustrace k mé nedávné poznámce o překrucování a narovnávání historie může sloužit dnešní článek na Aktuálně.cz Partyzáni se složili na studii, jak to opravdu bylo.
Asi stovka bývalých partyzánů brigády Jana Žižky se vzbouřila proti tomu, jak je i 68 let po válce líčen jejich podíl na osvobození Čech a Moravy. Byli – a vlastně stále ještě jsou – popisováni jako opilci, dobrodruzi a nezřídka i banditi, kteří ohrožovali životy vesničanů i pasekářů a ještě je přitom okrádali o potraviny. Vybrali proto mezi sebou peníze na historickou práci, která zachycuje vítězství a prohry jejich někdejší legendární jednotky.
Chci připomenout drobné lidské hrdinství těch, kteří nebyli ochotni snášet se skloněnou hlavou nástup nacismu, ačkoliv se mohli v klidu a relativním pohodlí dožít konce války. Lidí, kteří se rozhodli vyčlenit se z řad obyčejných lidí a stali se tím neobyčejnými… český národ vždycky měl, má a bude mít své skutečné hrdiny, byť se o nich nikdy nepsalo v knihách.
Ruští partyzáni byli po roce 1989 smeteni ze stolu coby předvoj stalinismu, ačkoliv se většinou jednalo o uprchlé válečné zajatce (to je i případ velitele oddílu Suchá Loz – Korytná Dmitrije Kuriněnka – pozn. red.). V brigádě se mimochodem nevytvořila žádná komunistická buňka a nikdo z přeživších Rusů neudělal poválečnou kariéru ve zpravodajských či mocenských strukturách. A Murzin? Ten byl nakonec rád, že ho nechali kvůli spolupráci s britskými parašutisty žít.
Díky Kojotovi jsem narazil na tento „poklad“, který nemohu nechat ani pro něj, ani pro sebe, ale musím se o něj poděli. Že je Internacionála vyčpělá? Tak koukejte, jak autentická a naléhavá může být:
