Bod zlomu


Něco se změnilo. Solidarita je definitivně sprosté slovo, soucit je nemravnost, humanita zločin a odmítání násilí vlastizrada. Veřejně a beze studu. Drsných a drsnějších, kteří by každý problém řešili silou, je den ode dne víc. Už nejsme lidé, už nejsme ani Evropané – teď jsme Češi a stojíme na hradbách pevnosti, která má chránit naše hodnoty. Jaké? Na takové detaily není čas, situace je příliš vážná. To, co ještě včera vypadalo jako pevná součást naší identity, je dnes nadšeně zpochybněno a zesměšněno. Kdy se to změnilo? Podle všeho zhruba někdy tehdy, když k hranicím Evropy dorazili první uprchlíci. Ale byl to skutečně ten bod zlomu, nebo jenom katalyzátor, který probudil k životu něco, co zde bylo vždy latentně přítomno, jen jsme to schovávali za maskou svobody, demokracie a humanity? Jsme svědky společenské změny, nebo jen celonárodního „coming outu“? V tom krásném novém světě, který se začíná rodit ze strachu a nenávisti, totiž jak se zdá nebude místo pro všechny. Nikoliv omylem, nebo z nutnosti, ale zcela chtěně.

Řecká tragédie


Toto píše Tereza Spencerová ve svém komentáři Budoucnost v řeckých rukou v dnešní tištěné E15:

Většina miliard na pomoc Řecku se zemi obloukem vyhnula a skončila u soukromých věřitelů, tedy vesměs u německých a francouzských bank. Jinými slovy, Řekové faktickým rozvalem svého státu draze zaplatili za udržení bankovního systému těchto zemí. (…) Starší lidé podle průzkumů mohou hlasovat pro Trojku. Bez ohledu na vše kolem totiž stále ještě mají své penze a alespoň nějaké jistoty. Zatímco mladí jsou už beztak chudí a nezaměstnaní a tak nemají co ztratit. (…) První spekulace opatrně naznačují, že pokud se výsledek [referenda, poz. red.] nebude západním věřitelům líbit, může zasáhnout armáda.

A do toho přicházejí další „optimistické“ zprávy, jako že v Řecku docházejí léky. Řecku – přesněji řečeno Řekům – reálně hrozí humanitární katastrofa. A to se prosím neděje někde daleko od Evropy, nebo na jejím prahu, ale přímo v Evropě. Jako kdyby se Evropa vracela k tradici vnitřní kolonizace. Kolébka demokracie Řecko zřejmě již brzy na vlastní kůži pozná, jak chutná demokracie ve variantě NATO, tedy nikoliv volby, parlamenty a dělba moci, ale úroky, jistiny, spekulace a banky. Řecká tragédie bude ovšem nevyhnutelně i naší tragédií, protože i my jsme Evropané.

Manifest třídní justice


Jak praví klasik, právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Soudce je potom, kdo pod maskou nezávislosti toto právo aplikuje. Bylo tomu tak v padesátých letech a je tomu tak i nyní, jak ukazuje rozsudek nad squatterem z Cibulky, v němž soudce-kazatel pravil takto:

Přičemž oprávněnou dispozicí s tím majetkem je nepochybně i to, pokud se vlastník rozhodne nechat majetek ležet ladem. V rámci toho samozřejmě dochází k těm smutným situacím, kdy tedy nějaký majetek takto může zchátrat, nicméně nikde není dána povinnost majetek využívat účelně, takové doby tu byly a myslím, že nikdo soudný v demokratické společnosti nemůže žádat, aby taková povinnost byla nastolena.

Pan soudce je nepochybně perspektivní režimní kádr se smyslem pro třídní spravedlnost: vlastník může vše, vlastníkovi nesmí nikdo nic. Kampak se asi panu soudci ztratil Článek 11 odst. (3) LZPS, kterou pan soudce argumentuje? Možná do kolonky „nehodící se škrtněte.“ S takovouhle „demokracií“ běžte, vaše ctihodnosti, laskavě do tmy. Já raději zůstanu u té skutečné, ve které ani vlastní nemůže vše a i vlastník musí něco respektovat. Pokud se to tedy ještě smí.

Paradox bílého muže


Jak tak sleduji stále exaltovanější „diskuse“ o uprchlících z Afriky či muslimských zemí, vypozoroval jsem něco, co jsem si pracovně nazval paradox bílého muže – ambivalentní vztah bílých mužů, zejména těch evropských a českých zvláště, k dominanci založené na síle. Pokud mají pocit, že jsou silnější oni, považují sílu za důvod, proč jsou nadřazeni slabším a mohou jim vnucovat svoji vůli, ale odmítají se přitom smířit s vlastní porážkou v případě, že se silnějším ukáže ten druhý. Držet uprchlíky silou v jejich domovských zemích je v pořádku, ale když se ukáže, že jsou uprchlíci silnější a cestu si prorazí, je to najednou proti přirozenému řádu věcí. Jako kdyby byl nějaký zásadní rozdíl mezi dobytím území díky většímu množství tanků, nebo většímu množství mužů. Bílý muž by si měl konečně ujasnit, jestli na síle založené řešení chce, nebo nechce. Zatím se nedopracoval dál, než staří Římané se svým quod licet Iovi, non licet bovi. Největšího problém bílého muže je v tom, že žije v iluze, že do skonání světa bude Jóviš on a nic jiného není možné.

Vůdce hrdina


Tak se nám pan premiér vrátil z Bruselu a hrdě oznámil, že žádné kvóty na přijímání uprchlíků nebudou, protože necouvl, byl zásadový a odvážný a spolu s ostatními chlapáky z V4 se tomuhle zlu dokázali postavit. Uprchlíci, Řekové i Italové v tom tak zůstali sami. Takže jak je vidět, ono to jde, když se chce, jde se postavit Bruselu. Proč ale zrovna když jde o to někomu (ne)pomoci, a ne při jiných příležitostech? Proti TTIP premiér ani nešpitl, o protiruských sankcích ani nezapochyboval, ale jak jde o uprchlíky, je z něj najednou hrdina.

Až přijdou Rusové


Osobně si nemyslím, že by se Rusko chovalo agresivně a nějak nás ohrožovalo, ale média jsou ruské hrozby a strašením Ruskem plná, a proto budu nyní předpokládat, že takové nebezpečí skutečně existuje, protože bude pro většinu lidí snadno představitelné a uvěřitelné. Takže si představte, že přišli (nebo přijeli na tanku) Rusové, ukradli všechny hodinky, znásilnili všechny ženy (včetně Vlasty Parkanové), všechno sežrali, zavřeli Blanku, plivou do piva a každé ráno vypravují speciální vlak na Sibiř, prostě děs běs noční můra. A v něčem takovém žít nechcete, ale bojovat za rozkradenou zemi se vám také nechce, a tak si řeknete, že se prostě odstěhujete někam jinam. Ale ouha, nikde vás nechtějí, odevšad vás vyhánějí, protože si myslí, že vědí lépe, než vy, jak se vám žije a že sem tam nějaký ten expres na Sibiř zase nic tak strašného není a že se vám jen nechce makat a proto k chcete k nim dělat parazita, válet se na dávkách, krást a znásilňovat. A tak vám zavřou před nosem, pořádají demonstrace na obranu svých hodnot před vaším znesvěcením a vůbec vám dávají najevo, že jste póvl a Rusové by udělali nejlíp, kdyby vás na tu Sibiř ani nevozili a zabíjeli vás rovnou na místě, alespoň by bylo méně méněcenných hladových krků… Máte to? Představujete si to? A jak se vám to líbí? Ale k Syřanům nebo Eritrejcům se chováte přesně stejně a ještě jste na sebe pyšní, jak jste zodpovědní a prozíraví. Čistotou rasy a národa to začíná a kde to končí víme všichni. Nebo bychom alespoň vědět měli.

Jak to bylo v Sevastopolu


Přímý účastník je vždy lepší svědek, než podání třikrát přefiltrované přes různé agentury. A je-li ten svědek navíc anarchista, tedy z podstaty věci nepřítel státu, dá se snad čekat, že nebude věci lakovat narůžovo. Takže co říká sevastopolský anarchista Alexej Šestakovič o připojení Krymu k Rusku? Ve zkratce: Rusové nemuseli nic falšovat, referendum věrně odráželo nálady a touhy obyvatel Krymu.

Celý příspěvek

Právo na bankovní účet


Tak nám chce Brusel nadělit právo na bankovní účet. Vlastně už nadělil, teď se implementuje a fungovat by mělo od roku 2016. Pro všechny obyvatele EU, nejen pro občany, ale třeba i pro čekatele na azyl. Nejsem banka, tak by mi to mohlo být vlastně jedno, ale ono není. Není mi jedno, že na právo na práci nesmíme pomalu ani pomyslet, ale právo na bankovní účet mít budeme. Není mi jedno, že právo na zdravotní péči je všelijak omezováno, podmiňováno a rozlišováno, zatímco právo na bankovní účet máme mít všichni bez rozdílu. A nepřesvědčí mě, že bankovní účet skoro nic nestojí. Co je to za způsoby garantovat lidem to, co nutně nepotřebují jenom proto, že je to levné, a přitom jim upírat právo na něco, co je fundamentální podmínkou dobrého žití jenom proto, že je to drahé?

A kde takové právo vůbec skončí? Bude následovat právo na platební kartu, nebo dokonce právo na hypotéku? „Bez bankovního účtu se nemohou evropští občané podílet na životě společnosti,“ prohlašuje eurokomisař pro vnitřní trh a služby M. Barnier. A bez práce snad mohou? Nebo bez zdravotní péče či důchodového zabezpečí? To jsou přece mnohem závažnější překážky plnohodnotného podílení se na životě společnosti, které EU ovšem neřeší buď vůbec, nebo řeší jejich privatizaci a liberalizaci, tedy faktické omezování. Jestli ono nakonec nepůjde spíš o to, že existují „bezpečnostní a praktické důvody pro to, aby se v platebním styku stále méně používala hotovost.“ Tedy o větší kontrolu Evropanů. Tedy spíše o povinnost, než o právo.

Jak to bylo s výpadkem blogu


Když jsem si v úterý všiml, že prudce poklesla návštěvnost blogu, přičítal jsem to tomu, že už jsem dlouho nic nepublikoval, a tak jsem se neznepokojoval, mj. proto, že k blogu většinou přistupuji „zezadu“ z administrace a ta fungovala bez problémů. Až jsem v diskusích na spřátelených blozích začal narážet na otázky jako: „Copak se stalo s Tribunovými stránkami? Mě se místo nich objevuje něco úplně jiného“ (kdyby to bylo alespoň porno, ale byly to nějaké hnusné reklamy) a to jsem pochopil, že je něco špatně. A také že ano – ač řádně zaplacena, vyexpirovala mi doména tribun.name. Začal jsem registrátora okamžitě bombardovat dotazy a urgencemi, ale prý měli jakýsi technický problém (to bych ještě pochopil), který se vyřešil až během dneška (to už nechápu, jak to mohlo trvat tak dlouho). Tedy žádné spiknutí, žádná BIS, ale obyčejná havárie říznutá šlendriánem. Každopádně tribun.name teď zase jede a nejméně na rok by měl být pokoj.